Do Prahy se řítí Véghova životní forma. Trénoval tvrději než Vémola, zní ze Slovenska

39letého Végha může rovněž těšit, že několikaměsíční příprava proběhla bez větších komplikací. O to působivější je jeho tělesná proměna, nad níž mnozí fanoušci spekulují. Figura jednoho z nejlepších slovenských ranařů se proměnila nevídaným způsobem, a tak na Vémolu v Edenu vyrukuje Véghova vylepšená verze. „Attila je nabroušený, naostřený,“ mne si ruce také Škondrič, člen Síně slávy Oktagonu.

Přesně tak. Už se to ani nedá nazývat tréninkem, ale spíše takovým hraním si s tělem, aby v něm nespala krev. Je to o tom, aby se člověk udržel v pohotovosti a byl rozhýbaný.

Tentokrát si budeme trochu hrát s vodou a nebude to úplně přirozené hubnutí. Attila to bude trochu stahovat a pak to vracet zpátky, aby v zápase byl také těžký. Je potřeba říct, že teď má kolem sebe i výživového specialistu (Samuel Bálint), který mu sám vaří jídla a bude u něj osobně i před zápasem.

Dovolím si říct, nyní trénoval nejtvrději, co jsem zažil. Ale na druhou stranu každou přípravu měl tvrdou. Při té druhé byly na konci nějaké chyby a tým nebyl složený, tak jak by měl. Byly tam i nějaké chyby v šatně. Karlos v ten večer ale zvítězil, což mu nikdo nemůže vzít. My jsme si z toho zápasu vzali ponaučení a určitě se v této přípravě dělalo všechno naplno. Zařadily se i věci, které se ve druhé přípravě nedělaly.

Určitě ano. Nejen fyzicky, ale i technicky a silově. Má za sebou široké spektrum tréninků. Mám na mysli wrestling, MMA, sparingy či grapplingy. Takový kemp předtím určitě ještě neměl. Teď je nabroušený, naostřený.

To bylo běžné zranění, které má v přípravě snad každý bojovník. Je to důkaz toho, že Attila šel v přípravě ve všech směrech na doraz. Nešetřil se. Byly to reálné tréninky, a ne jen pro fotku. Vzhledem k jeho věku byly až příliš tvrdé. Klobouk dolů, že to zvládl, a jsem rád, že je to bez nějakého většího zranění. Bylo to bez komplikací a ve velmi silné Attilově disciplíně. Jako první přicházel na trénink, jako poslední z něj odcházel. Za mě odvedl maximum.

Neříkám, že mám kolem něj zvědy, ale mám přehled o tom, jak se připravuje. Karlose ale nemůžeme podceňovat. Je to zkušený zápasník, který sice skoro furt dělá tu stejnou věc, ale funguje mu to. Dokonce jsme mohli vidět, jak se mu povedlo knokautovat Pavola Langera. Ani v tomto ohledu ho nemůžeme podceňovat. Co si ale dovolím říct, je to, že určitě netrénoval tak tvrdě jako Attila.

Každý má svůj názor a každý zápasník si to musí dát v hlavě do pořádku. Já si ale myslím, že jsou pod tlakem oba. Jejich kariéry jsou u konce, byť uvidíme, co tam pro ně bude dále. Ale pro oba to je velmi důležitý zápas. Mají to mezi sebou nerozhodně a oba potřebují vyhrát, protože si už nemyslím, že tu bude další vzájemný zápas. To by ani nedávalo smysl.

Určitě, ale rozhodně bych nepodceňoval ani ten první z roku 2019. Tehdy se po dlouhé době povedlo někomu takovým stylem porazit Karlose (K. O. v prvním kole). Mělo to svou hodnotu, byť lidé si spíše pamatují ten poslední zápas. My si ale i teď půjdeme za vítězstvím.

Pokud Attila získá titul, tak to bude pěkné a ve sbírce trofejí to bude hezky vypadat. Za mě větší trofej by ale byl Karlosův pás (šampiona polotěžké váhy), o nějž přišel. Přijde mi, že tohle je spíš opasek pro důchodce, byť je jasné, že má svou hodnotu. (smích) Je to paráda, ale že bych z toho nějak odpadl, to zas ne. Pokud si to ale ti kluci rozdají na pět kol, tak ať je ve hře i pás.

Může se stát cokoli. Loni v prosinci jsme viděli, že Karlos v souboji proti Fleurymu jel na autopilota a přečkal krušné chvíle. Karlos i Attila navíc jsou bojovníci, kteří se dokážou hecnout a mají velké srdce. Jsou natrénování. Proto opakuji, může se stát cokoli, ale já bych byl radši, pokud by se nám to povedlo ukončit v prvním či druhém kole. Attila je teď připravený na všechno, až jsem na to sám zvědavý.

Řešilo se to, měli bychom mít vlastní šatnu. Člověk se ale nezblázní, pokud to tak nebude. Nechci, aby to znělo tak, že nám to loni nevyšlo jenom kvůli tomu. Chyb tam bylo více.

Vidíme, že v Německu roste „neandertálec“ (Frederic Vosgröne) či v Belgii Losene Keita, což jsou ale zahraniční bojovníci. Nechci nikoho urazit, ale nemyslím si, že se to na domácí scéně někomu podaří. Karlos byl v UFC, Attila zas šampion Bellatoru. Je tu sice hodně kvalitních fighterů, ale myslím si, že Végh s Vémolou jsou dost velká jména na to, aby se za ně našla náhrada.