Místo kníru zářil čumáček. Mladičká Češka zažila parádní zimu, jde ve stopách svého idolu

Po mamince Petře, která byla před 28 lety v kombinaci v elitní patnáctce na sjezdařském mistrovství světa, podědila lásku ke sněhu, jen místo dvou prkének jí vystačilo jedno. Ve všech svých podobách, když v dětství kombinovala snowboardkros, alpský snowboarding i freestyle.

Okolo třináctého roku se Hrůšová rozhodovala, jestli se vydá cestou Ester Ledecké, tedy slalomu, či právě Evy Adamczykové (tehdy Samkové) ve snowboardkrosu. Právě ten vyhrál. „Pro mě je to nejzábavnější disciplína. Kombinuje i freestyle a slalom, jsou tam skoky a zatáčky. A jezdíme ve čtyřech, to mě strašně baví,“ vysvětluje.

Záhy se na jednom kempu potkala se svým idolem. „Evka přijela na autogramiádu, aby nás děti pozdravila a mohla motivovat k té disciplíně. Ona si to určitě nepamatuje, byla jsem jen jedno z dětí, ale já si od ní nechala podepsat helmu,“ usmívá se Hrůšová.

Minulou zimu už se staly reprezentačními parťačkami aspoň na jednom Světovém poháru a pak na soustředění v Les Deux Alpes, kde Adamczyková ohlásila těhotenství. Její o čtrnáct let mladší kolegyně se rázem stala českou ženskou jedničkou. Premiérová kompletní sezona ve Světovém poháru jí vyšla výrazně nad plán.

„Já do ní šla bez očekávání, chtěla jsem získávat zkušenosti, říkala jsem si, že třeba někdy proklouznu do finálových rozjížděk a bude to pěkný,“ přiznává. To se jí ale dařilo pravidelně, už v Číně se blýskla dvěma osmými místy.

A malůvkou kočičí tváře na tváři dala v Asii vzpomenout na typický nakreslený knír Adamczykové. V plánu přitom nebyla. „Měli jsme tam hroznou zimu, snad minus 25, omrzaly nám tváře,“ vybavuje si. A tak kůži chránily barevné tejpy.

„Já ráno nestíhala, tak jsem měla pleťové barvy na tvářích, ale na nos mi zrovna vyšel černý,“ říká. Záhy si vyslechla poznámky: „Kájo, to máš jako čumáček.“ Fyzioterapeut dostříhal fousky a kočičí tvář image byla dokonána. „Bylo to taková jednorázová akce. Ale jestli bude za rok v Číně zase taková zima, tak třeba si je nalepím znova,“ přemítá s úsměvem.

Svými výsledky už si prakticky zajistila start na olympiádě v Itálii. Však i reprezentační trenér Marek Jelínek byl příjemně překvapen, jak se mladičká závodnice s první sezonou mezi elitou popasovala. I když drobnější postava a nižší váha mohou být jejím hendikepem.

„Ale podle mě je v tom trochu odlišný klučičí a holčicí snowboardkros. Je pravda, že u kluků jsou všichni vysocí, mají 95 kilo a víc. U nás samozřejmě kila také jedou z kopce rychleji, ale je vidět, že i menší a lehčí holky si dokážou najít cestu na pódia. A já chci být jednou z nich,“ říká odhodlaně.

Jako teenagerka už si začíná dělat jméno mezi elitou. I to je důležité, protože jako jediná zástupkyně menší země se potřebuje spojovat s dalšími, aby mohla jezdit ve čtveřicích. A při tréninkových jízdách se jí stávalo, že na kopci zůstala jako poslední, když se ostatní výpravy domluvily mezi sebou.

„Ale na mistrovství světa juniorů mě překvapilo, že za mnou přišla Lea Castová se svou krajankou, jestli bych s nimi nejela,“ cení si pozvánky od 19leté vítězky Světového poháru na šampionátu, který se jí paradoxně povedl nejméně z celé sezony.

„Jinak se o mě holky zatím neperou, ale doufám, že příští sezonu to bude zase lepší,“ věří studentka třetího ročníku sportovního gymnázia ve Vimperku.

„Letos jsem ale ve škole vůbec nestíhala. Už v září, jak jsme byli na jižní polokouli, jsem vynechala a pak to šlo podobně – soustředění, závody… Tak zvažuju, že čtvrtý ročník si kvůli maturitě rozložím,“ přemítá.