Po životním závodě čtvrt roku pauza. Risk české běžecké rekordmanky skončil titulem

Nevím, jestli to dopadlo úplně dobře, ale vzhledem k okolnostem asi jo. Tři měsíce jsem byla zraněná, teď teprve tři týdny trénovala, takže byl trochu risk obout tretry.

Mám mikrotrhlinky v menisku, a když jsem si dala po sezoně volno a pak šla do tréninku, začalo bolet. Tři měsíce jsem se s tím trápila a postupně se to hojilo. Tak jsem se snažila nějak držet kondici, poběhávat a doufat, že to postupně odezní.

Ono to není nic tak hrozného, nejspíš jsem to měla v koleni už několik měsíců předtím, ale jak jsem měla volno a pak ten návrat do tréninku asi trochu přepískla, začalo bolet. Doktoři říkali, že ve druhém koleni to nejspíš bude podobné, ale ještě to nejde do bolesti. Na operaci to určitě nebylo, jen bylo třeba, aby se zahojilo.

Jezdila jsem na trenažeru, hodně posilovala, vyrazila jsem na soustředění na běžky. A trochu občas popoběhla, ale nesměla jsem moc. Začínala jsem pomalinku a postupně s intenzivnějšími tréninky, po nichž jsem musela mít zase pár dnů volna, jak jsem si to znovu podráždila. Nebyl to stoprocentní trénink, až teď je koleno dobré.

Nebolelo. Mám nějaká cvičení, abych ho posílila, jak jsou svaly okolo ochablé, protože když si dám volno, tak úplně vykysnu, přitom potřebuju držet tělo v zápřahu. Jak v něm nejsem, tak se trošku rozpadnu a musím najet zpátky na nějakou intenzitu.

Musela jsem vynechat mistrovství Evropy v silničních bězích, které pro mě bylo hodně velkým cílem, protože myslím, že jsem se tam mohla prosadit, půlmaraton je moje srdeční záležitost. Tam jsem se těšila a musela jsem závod oželet. Celá příprava je opožděná, naštěstí mistrovství světa je až v září, což mi dává měsíc tréninku navíc.

Ráda bych si zaběhla nějaké pětky a desítky, půlmaraton zatím nemáme vůbec naplánovaný. Jen jsme si řekli, že jestli poběžím v Tokiu, měla bych předtím nějaký půlmaraton absolvovat, protože nemůžu jen tak z ničeho na maraton na mistrovství světa. Takže teď nedokážu říct.

Měla bych se tam snadno dostat, navíc už teď v květnu končí nominační období, Praha je jedním z posledních velkých maratonů.

Bohužel ne, i když tam je pár lidí, kteří závodí a ráda bych je viděla, tak akorát online. Odjíždíme na soustředění do Melaga, kde to má trenér rád, teď jedeme celá skupina, tak to bude i zábavnější, než když jsem jezdila sama.

Byla jsem tam na dovolené, protože brácha tam byl na studijním pobytu, letěli jsme za ním s mamkou. Ale nebylo to kvůli prohlídce trati pro mistrovství světa. (úsměv) Zrovna jsem ani neběhala, jinak bych se šla podívat, jak to tam vypadá, ale nedošlo na to. Japonsko mám ráda, byla jsem tam podruhé a zase se mi tam moc líbilo.