
„Překvapil jsem nejenom všechny, ale i sám sebe. Jsem rád, že jsem týmu mohl takto pomoct a odvděčit se za důvěru, kterou jsem dostal a jakou jsem ani nečekal,“ září rodák z Valašského Meziříčí, který v rozhovoru mluví nejen o svých začátcích s hokejem, ale také o budoucnosti i koníčcích.
Co pro vás Cena Práva pro nejlepšího brankáře extraligy znamená?
Jde o asi největší ocenění po mistrovském titulu, je to celkově pohádka se šťastným koncem.
Už jste vstřebali, co se vám povedlo?
To ještě asi bude na dlouhé povídání, než to zpracuji. Pořád je těžké tomu uvěřit.
Co vy a oslavy? Působíte hodně klidným dojmem.
Tady konečně můžu upustit páru, oslavy si umím užít (úsměv). První dva dny byly krušné, pak jsme měli jeden regenerační den a potom to zas pokračovalo po oslavách s fanoušky na Zelném trhu.
Jak snášíte obrovskou pozornost, která je na vás nyní upřena?
Je to super, ozvali se mi snad všichni známí z Valašského Meziříčí, z Přerova, i tady z Brna chodí samé gratulace a chvála. Nevadí mi to a jsem za to rád.
Musí si člověk dát pozor, aby mu to nevlezlo do hlavy?
Asi ani ne, teď si to užiju, co budu moct, a brzo začne nová sezona. Vše půjde odznovu a bude větší chtíč dokázat zase něco podobného.
Co podle vás stálo za úspěchem Komety?
Určitě parta a to, jak si vše sedlo. Dřeli jsme celé play off a semklo nás i to, jak jsme byli v semifinále a finále podceňovaní.
Hodně se mluvilo o tom, jak se vám povede play off. První čtvrtfinálový zápas proti Karlovým Varům vám nevyšel úplně ideálně, když jste prohráli 3:4 po prodloužení. Byl jste hodně nervózní?
Nebylo to tak, že bych cítil nějakou větší nervozitu, snažil jsem si začátek vyřazovacích bojů nepřipouštět. Vždycky jsou dva tři zápasy v play off, které nejsou úplně ideální, ale nikdo nemůže být dokonalý. Jsem rád, že to pak tak vyšlo.
Přitom jste musel třetí, čtvrtý a pátý zápas čtvrtfinále kvůli nemoci vynechat. Jak jste prožíval tuto nepříjemnost, která vás postihla v nejdůležitější část sezony?
Bylo to těžké, už druhý zápas jsem měl zvýšenou teplotu, ale chtěl jsem chytat s tím, že to bylo moje první play off. Hodlal jsem klukům pomoct, ale pak mě to semlelo. Ty tři zápasy u televize byly nervóznější, než kdybych stál v bráně.
Zaskočil za vás Gašper Krošelj, který se zranil a vy jste nastoupil zase do šestého zápasu. Jaké to bylo naskočit po nemoci k tak důležitému utkání, v němž jste nakonec vyhráli 1:0 a slavili postup do semifinále?
Bylo náročnější se dostat do tempa a správně dýchat, ale vyšlo to na jedničku a vychytal jsem nulu, takže to prostě byla pohádka, jak často říkám.
Jedničkou Komety přitom od začátku sezony klidně mohl být Aleš Stezka, který ale na poslední chvíli loni na konci června prodloužil smlouvu v Seattlu. Jak jste prožíval začátky v Brně, kdy bylo nejasné, v jaké pozici sezonu začnete?
Od letní přípravy jsem se snažil pracovat a určitě nepočítal s tím, že dostanu tolik prostoru. Šel jsem do Brna s tím, že budu bojovat, a za to, že to tak vyšlo první sezonu, jsem byl nesmírně rád. Dopadlo to, jak mělo.
Záchranářská mise v Kometě
Příběh Michala Postavy v Kometě se začal psát už v covidové době. V sezoně 2020/2021 totiž nastoupil k sedmi duelům za juniorku Komety, jeho debut byl přitom příznačný. Na ledě Českých Budějovic 4. září 2020 sice Brňané prohráli 0:1 v prodloužení, rozhodně to ale nebyla chyba Postavy, který kryl dvaatřicet střel. V témže ročníku přidal šest zápasů za juniorku Komety, v následujícím čtrnáct.
„V sezoně 2021/2022 jsem se do Brna dostal skrz domluvu s Přerovem, že pro mě nebylo místo v A-týmu, ale juniorka hrála o patro níž. V Kometě chtěli pomoct, aby se nespadlo, byl to ten sestupový ročník (kdy z extraligy juniorů spadlo přímo pět celků – pozn. red.). Když byla jistota, že se to nestane, vrátil jsem se do Přerova,“ ohlédl se Postava. Mimochodem, jeho zkušenost z juniorských let v Kometě přispěla k tomu, že se talentovaný gólman před rokem rozhodl upřednostnit Brno před Olomoucí, která o něj taky stála.
Premiéru v extralize za Kometu jste si měl odbýt už předloni před Vánocemi, ale kvůli střelbě na filozofické fakultě v Praze bylo celé kolo odloženo a další možnost jste v tom ročníku nedostal. Byl jste v tu chvíli nervózní, že si musíte na nejvyšší soutěž počkat?
Mrzelo mě to, bohužel to tak blbě vyšlo, ale trpělivost přináší růže a stejně to dopadlo tak, že teď jsem zažil nejvíc, co jsem tady mohl zažít.
Teď se hodně hovoří o vaši budoucnosti a zájmu o vás z NHL, který měl mít třeba Seattle. Kam povedou vaše další kroky?
Všechno se začne teprve řešit. Vše jsem nechával na dobu po play off a ještě rozhodování musel odložit po oslavách.
Řešíte nabídku jednoho klubu, nebo je zájemců víc?
To teď sám nevím, kolik klubů je ve hře. Řeší to agent, až skončí oslavy, spojím se s ním a budeme se bavit.
Zájem z NHL o vás byl už dřív v průběhu sezony, že?
Agent mi říkal, že se na mě pár skautů klubů z NHL chodívalo dívat už v průběhu sezony. Vše řešil on, mně nechával čistou hlavu, ať se tím neznervózňuju, jenom mi vždy pak dal vědět, že se na mě přišel někdo podívat. Nic víc.
Každopádně loni jste ještě hrál první ligu v Přerově a teď můžete v létě zamířit do zámoří. Snil jste o NHL?
To musí říct asi každý hokejista, který začíná a dívá se na NHL v televizi nebo na internetu. Každý to chce zažít. Pro měl byla sen i extraliga, kterou jsem taky sledoval odmalička. Zažít play off byl pro mě taky jeden ze snů.
Cesta do NHL ale může být navzdory nováčkovskému kontraktu zdlouhavá. Ostatně zmíněná cesta Stezky, který za dva roky odehrál jediný zápas v NHL, je toho příkladem.
Jsem na to připravený, jako jsem byl připravený na to, že to nemusí vyjít hned první sezonu tady v Kometě. Půjdu do toho s tím, že budu bojovat, abych to dotáhl co nejvýš.
Kde vidíte rezervy, na kterých je třeba zapracovat, abyste v zámoří uspěl?
Určitě se musím připravit hlavou. Bavil jsem se s některými brankáři z NHL, že je to náročné na hlavu. Je třeba proto se dobře nachystat už v letní přípravě, ať do toho můžu vletět co nejlíp.
Co se týče národního týmu, nevolal vám po play off někdo z reprezentace?
Neřešil jsem nic, žádný bližší kontakt nebyl. Není to pro mě nějak blbý, když tu jsou takoví brankáři, jací jsou. Bota je tam netlačí. Neberu špatně, že se neozvali, věřím, že moje reprezentační šance jednou může přijít.
V Brně jste teprve rok, ale necítíte se po tom všem už být trochu Brňákem?
Za Brňáka se považovat po jednom roce nemůžu, ale je to super město a není si na co stěžovat ať už v kabině, nebo mimo ni. Všechno máme zařízené a aklimatizovat se nebyl problém.
Kde jste tedy doma?
Ve Valašském Meziříčí, přítelkyně pochází kousek od Přerova, takže i v Přerově mám spoustu kamarádů, se kterými se potkávám.
Teď už bude i víc prostoru na volný čas, co v něm děláte nejraději?
Asi sporty, jako je fotbal a tenis. Teď zase na chvilku rozjedu tenisovou kariéru, protože bych nevydržel doma ležet nějakou delší dobu. S klukama si někdy zahrajeme play station, ale rád vylezu ven na sluníčko.
Zahrajete si fotbal nebo tenis přes sezonu?
Ani moc ne, fotbal teda aspoň pravidelně sleduju, hlavně Premier League nebo Ligu mistrů, stihl jsem pár fotbalů i tady v Česku, ale přes sezonu na to není moc prostoru. To zbude čas většinou na ten play station a procházky.
Komu fandíte?
V zahraničí to je Manchester City, tomu přeju už delší dobu, v Česku jsem asi nejblíž Slavii.
K fotbalu jste měl hodně blízko, protože jste ho jako dítě hrál společně s hokejem. Jak jste se vlastně ke sportu dostal?
Odmalička mě k němu rodiče a děda tlačili. Dělal jsem hokej a fotbal, dokud šlo zvládat obojí. V pozdějších letech jsem rozhodl, nebo za mě spíš rodina, že hokej bude primární, takže jsme se na to pak soustředili.
Titul slavil bez otce
Na jeho kariéře měl zásadní podíl, když ho přivedl k hokeji, stejnojmenný otec brankářské hvězdy Michal Postava starší ale svého syna za mistrovskou sezonu pochválit nemohl, protože v roce 2016 v jedenačtyřiceti letech zemřel. Dlouhodobě byl spojen s hokejem ve Valašském Meziříčí, kde plnil mimo jiné roli hlasatele a časoměřiče. Bedlivě dohlížel na vývoj kariéry svého potomka. V roce 2011 se o tehdy devítiletém synovi v rozhovoru pro klubový web Bobrů Valašské Meziříčí vyjádřil takto. „Jak se hodnotí vlastní syn? Těžce. Snažím se mít odstup, ale to nejde. I když ho všichni pochválí, já taky, ale vždy se najde něco, co se musí zlepšovat. Jeho zápal je neskutečný, je schopen být na zimáku sedm dní v týdnu. Doma když chci, ať si odpočine, tak si vezme hokejku a hraje hokej na chodbě,“ řekl tehdy.
A jak jste se dostal do brány?
Byl jsem původně obránce, ale pořád jsem si lehal do různých přihrávek. Trenéři využili jednu situaci, kdy můj taťka vynechal jeden trénink, i když jinak byl na každém, a poslali mě do brány. Semlelo se to pak tak, že jsme hráli různé turnaje a se mnou v bráně jsme vyhráli, tak už jsem jako gólman v přípravce zůstal.
Kdo byl vaším brankářským vzorem?
Těch je hodně, ze zahraničí asi Henrik Lundqvist a Carey Price, z českých Petr Mrázek, kterého si pamatuju už z juniorských šampionátů.
Pozice brankáře je často osamělá, jak snášíte, že jste občas sám za sebe?
Jak říká náš trenér, jsme individualisti v týmovém sportu. Je to určitě nevděčná pozice, ale dá se s tím pracovat.
Pro brankářské řemeslo ale máte asi příhodnou klidnou povahu, ne?
Asi jsem takový ideální flegmoš (úsměv). Přítelkyně je někdy naštvaná, že věci řeším moc v klidu a že se ani nepohádám. Snažím se vše řešit v pohodě a pak se to přenáší do hokejového světa.
Takže ani roli mentálního kouče jste zatím nevyužil?
Ne, zatím si vystačím s Honzou Švaříčkem (trenérem brankářů Komety – pozn.red.).
Až všechen ten humbuk odezní, kam vyrazíte na dovolenou?
Ještě jsem nic neplánoval. Počkám, jak dopadnou oslavy a další věci, a pak se rozhodnu. Vždy se snažím aspoň jednou v létě dostat se k moři a úplně vypnout. Nejradši mám asi Španělsko a Itálii, ale taky rád poznávám nová místa, takže se vždy snažím jet někam, kde to neznám. Teprve uvidíme, kam to bude letos.
This news was originally published on this post .
Be the first to leave a comment