Z psance národním hrdinou. Roky schytával zlobu fandů, teď Červenku čeká 100. zápas na MS

Herning (Od našeho zpravodaje) – Už je to víc než 16 let, dohromady 5 866 dní, co ho kouč Vladimír Růžička na světovém šampionátu ve Švýcarsku poslal do úvodního mače proti Dánsku. Zařadil ho do čtvrté lajny, po boku měl Plekance s Oleszem a vyjma dvouminutového trestu za nedovolené bránění se do statistik výrazněji nezapsal.

A ani v nejmenším to nevypadalo, že právě započala výjimečná kariéra Romana Červenky na světových šampionátech, která se v sobotu zakulatí na číslovce 100, což v historii dokázala pouze dvacítka jiných plejerů. A že ta kariéra bude čítat dva tituly mistra světa, přičemž k tomu druhému dovede tým jako kapitán. Že dvakrát bude zvolen i do All star výběru a od prezidenta si vyslouží i státní vyznamenání.

Vlastně tomu moc nenasvědčovalo ani po tom sedm let starém smutku v Herningu. „Není potřeba si nic nalhávat. Moje góly celému mužstvu chyběly,“ soukal tehdy ze sebe.

Jaký rozdíl oproti letošku, kde už po prvním zápase o něm David Pastrňák poté, co Červenka v prodloužení rozhodl mač se Švýcarskem, říkal: „V poslední době na mistrovství světa každý rok dává góly, naskakují mu asistence. Je velmi chytrý hráč.“

Když loni na šampionátu v Praze viděl fotografii, na které ho fanynky přeměnily v Boha, coby věřící člověk se ošíval. Ale i on věděl, jak (nejen) sportovní život dokáže být pomíjivý, protože dlouhé roky byl naopak posílán do pekel, zatracován. Byl personifikovaným hromosvodem neúspěchů, pro mnohé fanoušky červeným hadrem.

„Není to příjemné, hráči ani týmu to nepřidá sebevědomí, zvlášť když se to děje během turnaje. Ale takový je dnešní rychlý svět. Už to beru jinak. Ve sportu je to o výsledcích, a tak to vždycky někdo odnese. O mě však nejde, já se na to nedívám, ale chci, aby byl úspěšný tým,“ vyprávěl Červenka před třemi lety pro Sport.cz.

Na zlatém šampionátu v roce 2010 sice hrál v lajně s Jaromírem Jágrem, ale tým se soužil a až když ho vystřídal Petr Vampola, celek nastartoval vítězné tažení. O rok později ho naštvaný kouč Alois Hadamczik posadil během semifinále, aby se pak vykoupil hattrickem v zápase o bronz. Jindy byl zastíněný hráči z NHL.

„Kritika se ke mně donesla a není to příjemné na psychiku. Ale musíte s kritikou počítat, když hrajete na této úrovni. A vysvětlujte někomu, kdo hokej nehrál, není v týmu. Může se vám dařit v lize, pak přijdete do nároďáku a dostanete úplně jinou roli. Jde ale o to, abyste měli čisté svědomí. A já ho měl, takže když pak přišla kritika, lépe se s tím vyrovnává,“ popisoval mi na šampionátu v roce 2016. „Kolikrát někdo hraje dobře, ale nemá body a lidi všechno určují podle čísel. Ten hráč je přitom platný pro tým, což je určující,“ vysvětloval útočník později.

On zlobu zvládal, uměl ji čelit, jeho blízké ale sžírala. Červenkova maminka Libuše teď v Magazínu MF DNES upřímně přiznala: „Po jednom mistrovství světa, kdy Roman schytával na internetu ošklivé hejty, jsem skončila u doktora reprezentace Tomáše Vyskočila. Tolik mi z toho bylo špatně. Doktor se na mě podíval a hned věděl nejen to, co mi je, ale i co je příčinou mého stavu. Říkám si, jestli ti, co píšou svoje zlé příspěvky v diskusích pod články, si vůbec dokážou uvědomit, že ti kluci mají rodiče, babičky, dědečky a že těm všem je to strašně líto a hrozně je to bolí.“

Mimochodem, teď má Červenka na kontě na MS už 84 bodů (29+55) a pouhé dvě asistence mu chybí na překonání česko(slovenského) rekordu v počtu nahrávek, který je v držení Vladimíra Martince (57). Přitom od onoho smutného mistrovství v roce 2018 chyběl v reprezentaci – i kvůli covidovým restrikcím – až do olympiády v Pekingu.

Tam ale přišlo velké vzkříšení, cesta vykoupení. Ač neúspěch odnesl kouč Pešán, tak pro jeho nástupce Jalonena byl Červenka základním stavebním kamenem, který výrazným způsobem pomohl v Tampere 2022 k bronzu. Navíc byl nejproduktivnějším hráčem i nejlepším útočníkem. „Od mistrovství v Německu, které pro nás nezačalo dobře, vím, že není dobré létat moc nahoře, ani nebýt moc dole.“

Od fanoušků rázem přišla milost, znenadání se stal hrdinou a prezident Petr Pavel mu na podzim udělal státní vyznamenání.

V sobotu proti Kazachstánu přidá další nesmazatelný milník. „Je to krásné číslo, o kterém se mi ani nesnilo. Jsem rád, že tady pořád můžu být a hrát. Každé mistrovství mě neskutečně baví a díky tomu je asi ta stovka. Ale čísly se nechci moc zabývat. Zase bych rád zažil týmový úspěch a osobní čísla možná ocením později,“ říká Červenka.

Však když má říct, na který z té stovky zápasů nejvíc vzpomíná, hned vypálí: „Celá loňská Praha.“

Tak třeba se zopakuje i teď v dánsko-švédských kulisách…