Bitva jako řemen. Čech vstal z mrtvých, má deset stehů

S Gabalem to skutečně nevypadalo dvakrát nejlépe. Zmíněný kop s názvem axe kick (patou na hlavu), který byl v Oktagonu viděn vůbec poprvé, jej poslal k zemi, kde se musel prát nejen s nažhaveným soupeřem, ale také zlomeným nosem. „Bylo to nepříjemné,“ líčí šestadvacetiletý Čech, jenž to soupeři hravě spočítal ve druhé pětiminutovce. Ukázal obrovské srdce a jeden z nejlepších duelů turnaje drtivě otočil ve svůj prospěch.

Vedle oka mám tři stehy, vzadu na hlavě dalších sedm. Pak ještě zlomený nos. Vypadám trochu jako panda. Když jdu po ulici, tak na mě všichni koukají. Ale jinak dobrý, mohlo by být i hůř. Důležité je, že jsem vyhrál.

To nevím. Prý to bylo od lokte v době, kdy jsem vstával ze země. Ani jsem nevěděl, že takový cut mám. Až doktor mi řekl, že mi musí zašít hlavu. Pak jsem to viděl na fotce.

Jako jo. Drželi jsme se plánu, všechno bylo dobré, ale pak tam přilétl jeden úder (axe kick). To už je MMA. Navíc to byl takový úder, který moc lidí nedělá. Z high kicku udělal axe kick. Měl jsem si to pohlídat, trochu jsem to zaspal. Je to ale něco, co si člověk na tréninku jen tak nevyzkouší. Na druhou stranu to beru jako zkušenost, že jsem se dokázal z takové kritické situace dostat. Aspoň vím, jak v takových chvílích reagovat. Vím, že mám srdce válečníka na to, to pak otočit.

(smích) Uhnout nebo ho zblokovat. Já ale myslel, že mě kopne high kickem, a říkal jsem si, že jsem daleko a netrefí mě. Jenomže to sklopil dolů a trefil to. Shodil mě na zem, ale rozhodně mě tím kopem nenahulil. To přišlo až v momentě, kdy na mě letěl s dalším úderem. Nebyl jsem ale vyplej, že bych o sobě nevěděl.

V tu chvíli jsem ani nevnímal, že by se měl blížit konec. Vždy jsem se to snažil nějak svázat a být aktivní. Nebylo to tak, že bych byl odevzdaný, neustále jsem se hýbal. Sám jsem ale pak cítil, jak mi praskl nos a teče mi krev. Bylo to sice nepříjemné, ale já mám za sebou tolik zápasů, že to nebylo poprvé.

Ano. Na rentgenu jsem nebyl, ale dvakrát mi ho rovnali. Nejprve můj trenér, pak doktor. Už je zas rovný a hezký. Předtím se mi na jednu dírku špatně dýchalo, teď mi přijde, že mi to ten soupeř narovnal. (smích) Po kariéře si asi každopádně budu muset dojít na nějakou plastiku nosu.

Měl jsem větší hlad, energii a srdce. Soupeř zřejmě odešel fyzicky. Když vyhodil nějaké údery, tak jsem věděl, že už je to pomalé. Říkali mi to také trenéři. Rázem jsem přidal, tlačil, což si myslím, že ho zlomilo. Jakmile totiž zacítím, že soupeř je v problémech, tak sešlápnu plyn.

Trochu mě to naštvalo. Takový comeback se jen tak nevidí, ale chápu, že Poppeck to asi dostal kvůli tomu, že měl hlavní zápas. Je zlé to říct, protože Langer je sympaťák, ale on si tam chodí pro knokauty. Poppeck neporazil dobrého soupeře. Já si myslím, že jsem si to zasloužil. Dokonce byla anketa mezi diváky, u nichž jsem bonus vyhrál já. Dobrý pocit mi ale účty nezaplatí.

Jasně. O Bukim jsem mluvil už delší dobu, a když se oznámil jeho zápas Lengálem, tak jsem do komentářů napsal, že se hlásím jako náhradník. Za měsíc bych to ale kvůli těm zraněním, co mám, nestihl. Vítěz zápasu by mě ale zajímal, bylo by to atraktivní. S Lengálem jsme občas spárovali, protože k nám chodí trénovat, ale nejsme žádní velcí kamarádi. Jsme ve stejné váze, oba směřujeme k titulu. Za mě to dává smysl.

Třeba Denis Frimpong. Párkrát jsme si psali, ale bylo to spíš ze srandy. Jednou, když jsem se koukal na televizi a byl tam jeho zápas, tak jsem mu hned psal, že předvedl hrozný výkon. Podle mě se potkal s podobným primitivismem. Teď jsme také debatovali v hotelu a zasmáli jsme se. Jsme spolu v pohodě, není mezi námi žádná špatná krev. Klidně bychom si to spolu dali.

Je hrozně hodný, že takhle pomůže a přijede. Málo lidí je takových. Byl na nástupu a pomáhal mi se rozcvičit.

Poprvé jsme se potkali snad před rokem. V Belgii jsem mu pomáhal s přípravou na Ronalda Paradeisera. Od té doby se bavíme. Je to hrozně hodný člověk. V Belgii mi přichystal takový kemp, že jsem nemusel nic řešit. Nemůžu na něj říct jediné špatné slovo.