Patnáctá výhra v Paříži v řadě! Nebojácná Tereza zvládla taneček přes francouzské peklo

Paříž (od našeho zpravodaje) – Město zaslíbené. V součtu s loňským juniorským grandslamem, kde ovládla singl i debl, vyhrála tenistka Sparty na antukových kurtech French Open v Paříži celkem 15 utkání v řadě! Letos do sbírky přidala tři kvalifikační zápasy a navrch ubojovanou první rundu.

„Hustý. To se mi líbí. Asi je osud, že jsem v Paříži loni vyhrála juniorky a letos je to můj první dospělý grandslam. To je takové hezké,“ hlásila vítězka, které ale při zápase moc do zpěvu nebylo.

„Byla jsem trošku mimo. Celý zápas jsem cítila, že mě divně bolí břicho. I koučovi prý bylo hrozně. Jen tátovi ne, ten prý byl v klidu. Hrát v takovém prostředí nebylo vůbec příjemné. Hodně na hlavu i na nervy, takže mi z toho asi pracoval i žaludek.“

Jak už říkal dvojnásobný vítěz French Open Jan Kodeš: „Nastoupit ve Francii proti domácím hráčům je vždycky veliké utrpení.“ Valentová se ale držela statečně, nešťastný scénář si odmítala připustit, i když za stavu 2:5 ve třetí sadě už to vypadalo bledě.

„Bylo to peklo, fakt přísný,“ zmínila. „Zkazila jsem první servis a týpek v bílém na mě pořvával: Jen tak dál. Když jsem šla do rohu, naschvál se naklonil a křičel na mě: Chloé, Chloé. Na druhé straně u trenérů, když jsem se šla utírat, mi přišlo, že mi prasknou bubínky. Říkala jsem si, že tohle není úplně fér. Ale snažila jsem se nevnímat, co se děje. Na kout, kde seděli její lidi s cedulemi, jsem se nepodívala ani jednou. Kouč říkal, že tam jeden chlápek pořád čekal, až se na něj podívám, že by mě nějak rozhodil. Ale vydržela jsem se nepodívat,“ pochválila se Valentová.

Třicetiletá Francouzka loni v Paříži uhrála třetí kolo, když i s pomocí publika udolala Kateřinu Siniakovou, ale tentokrát Valentová dokázala rozjívené diváky zase umlčet.

„Připravovala jsem se na to. Mluvila jsem s mentálním koučem, vizualizovala jsem si, jak asi zápas bude vypadat, že lidi budou dělat bordel. Potřebovala jsem zůstat v zóně a nevnímat je. Celkem se mi to povedlo. Když mi teklo do bot, uvnitř jsem bublala, ale nesměla jsem dát znát, že mi jejich chování vadí. Protože pak by se rozjeli ještě víc,“ popisovala Valentová.

Když pod tlakem uhrála v koncovce parádní míček, zakřičela si od plic: „Jedem, vole!“ Emoce musely ven. Pak ještě mrkla na trenéra Libora Salabu a systematicky dál a dál krájela francouzský náskok, až z něj nezbylo nic. Když Valentová ve dvanácté hře třetí sady posadila míček přímo na zadní lajnu a vybojovala si mečbol, publikum jen vzdychlo. A hned ho proměnila krásným úderem po čáře.

„My jsme si dali s koučem sázku, že si bude muset koupit nový telefon, on ho má úplně rozbitý. Neslyší v něm nic, tak jsem si říkala: Ty vole, já to prohraju. Strašně jsem ale chtěla vyhrát a ukázat jim, že jsem schopná si s tím poradit. A že mě jen tak nezastaví. Zabila jsem jí tam tři míče, a myslím si, že ona se pak trošku kákla. I trenér to říkal…“

Ve druhém kole tak devatenáctiletá Češka okusí, jak píšou rány světové dvojky Američanky Coco Gauffové. „Asi samozřejmě budu nervózní. Jsem zvědavá, jak bude hrát a jestli jí budu schopná konkurovat. Uvidím, jak to pálí druhá na světě, to je zkušenost k nezaplacení. Tak uvidíme, stát se může všechno. Budu se soustředit na sebe, abych hlavně zahrála co nejlíp,“ pousmála se.