Přes 40 dnů ležel v kómatu, teď opět závodil. Doktoři jsou andělé, smeká český lyžař

Zase se v kombinéze hnal po bubnu skokanského můstku, naměřili mu 104 kilometrů za hodinu, na dojezdu diváci nadšeně aplaudovali. „A slyšet ty lidi, jak řvou, to je droga,“ vyprávěl Čermák pro Sport.cz, jak po dvou letech prožíval závodní atmosféru.

„Váhal jsem, jestli se mám zúčastnit. Ale jelo se kousek od baráku, tak jsem si říkal, že rovně jet zvládnu. Udělal jsem mraky chyb, ale dobrý,“ usmíval se harrachovský lyžař, jehož v minulosti proslavila třeba i jízda na upravených běžkách v rekordní rychlosti přes 150 km/h či aerodynamický trénink na střeše jedoucího auta.

„Už jsem chtěl s vrcholovým sportem končit, tak to asi chtělo nějaký políček. Jen nevím, jestli takový,“ už se s úsměvem ohlíží za nešťastným momentem z října roku 2023, který ho málem stál život.

Prořezával větve na stromě a jedna z nich se zlomila. „Vzala žebřík doleva, já šel doprava asi ze čtyř metrů k zemi,“ popisuje osudný okamžik. „Naštěstí jsem spadl asi metr vedle asfaltu, takže ještě dobrá trefa,“ hlásí.

Další téměř měsíc a půl zná jen z vyprávění. A ze vzpomínek, které se mu vynořily. „Normálně, když se probudím, sen si pamatuju tak minutu. Ale tady jsem si vybavoval v kómatu, jak jsem lyžoval po sjezdovce, dokonce i sestru, co kolem mě chodila,“ popisuje.

První týdny strávil na ARO v Liberci, odkud ho převezli do Hradce Králové, kde se probudil. Pak rehabilitace v Kladrubech, Hostinném, pražská Ústřední vojenská nemocnice… „Já přitom neměl nikdy předtím ani sádru,“ poznával nový svět.

Probudil se zhruba o 35 kilogramů lehčí, v nemocnicích strávil takřka pět měsíců. „A pořád bojuju. Jak jsem spadl na pravou stranu hlavy, jde to do kříže, takže mi hůř funguje levá strana těla. Přece jen jsem byl vypnutý čtyřicet dnů, učil jsem se znovu chodit, používat mimické svaly,“ popisuje.

Do života ho vrátila jeho sportovní minulost. Však se věnoval sjezdovému lyžování, skeletonu, skikrosu a pak rychlostnímu lyžování. „Všichni mi říkali, že těžím ze své svalové paměti, kterou mám díky sportu. Kdybych byl Čech, co si dá večer osm piv a pak kouká v televizi na fotbal, tak bych se z toho nedostal,“ tlumočí slova lékařů.

„Ale na psychiku to bylo zase mnohem náročnější v tom, že jsem nechápal, že něco neumím nebo nedokážu, na to jsem nebyl zvyklý,“ přiznává. Kvůli horší rovnováze musel zapomenout třeba na skateboard, ale na lyže opatrně vyrazil ještě minulou zimu.

„Začátky byly těžké, jezdil jsem jak Polák, ale důležité pro mě bylo na nich stát,“ přiznává Čermák. „Ale snažím se chovat normálně, pracuju doma na baráku, jdu i na žebřík. Beru to jako takovou svoji novou kariéru,“ usmívá se.

A třeba přidá i další závody v rychlostním lyžování. „Ve speed ski je ten věkový průměr vysoký. Já se sportem projezdil spoustu zemí, jenže když taháte čtyři páry lyží a řešíte servis, tak z toho stejně moc nemáte. Mám dceru, chci si to užívat. A speed ski je i super pro odbourání strachu, teď v Harrachově také jezdili prckové, kteří dělají alpské lyžování, stovkou, bavilo je to,“ vypráví Čermák.

Na dálku fandí v její rekonvalescenci i sjezdařce Tereze Nové, která rovněž po pádu skončila téměř na měsíc v umělém spánku. „Ona to dá. Když má člověk sportovního ducha, jde všechno mnohem líp, držím jí palce,“ hlásí.

„A v těch nemocnicích jsou doktoři samí lyžaři, my jsme taková velká rodina. Třeba v Hostinném bylo rehabilitační centrum plné sporťáků a je super, když to znají i z druhé strany,“ vypráví.

Lékaře v liberecké nemocnici naživo viděl, až když se vrátil jim poděkovat. „Předtím jsem tam jen spal, ale něco mě táhlo zpět. Také lyžaři, znali mého tátu i strejdu Evžena (bývalý sjezdařský reprezentant)… Věděli, že v době toho úrazu měl jet do Paříže na mistrovství světa v ragby. Tak mi sehnali míč, dali ho přede mě, pustili ho tam v televizi,“ líčí Čermák.

„Ti lidé jsou andělé. Od doktorů přes sestry po fyzioterapeuty, ve všech nemocnicích, kde jsem byl. Bylo vidět, že měli radost, když na mě viděli každý posun jako výsledek své práce. Nechápu, jak může někdo na české zdravotnictví nadávat,“ dodává lyžař, jenž za poslední rok a půl poznal zdravotnická zařízení opravdu důkladně.