Sní o zlatu, ale zůstává nohama na zemi. Nejsem hrdinka, říká hokejistka Šapovalivová před domácím MS

Šapovalivová bude podle očekávání členkou českého národního týmu žen na mistrovství světa, které startuje 9. dubna. Hned den po startu turnaje bude muset přepnout do studijního režimu, čeká ji maturitní test z účetnictví a ekonomie. Kolizí vrcholu sezony se středoškolskými povinnostmi se však příliš netrápí. „Některým holkám na rozdíl ode mě vycházejí zkoušky na hrací dny,“ podotýká.

Věří, že na šampionátu mohou Češky zabojovat o cenný kov, nicméně zůstává nohama na zemi. „Zlato by bylo skvělé, ale od Kanaďanek a Američanek se máme pořád hodně co učit. Byly bychom rády za jakoukoliv medaili,“ konstatuje dvojnásobná držitelka bronzu ze seniorských MS.

Těší se na atmosféru, jež bude hokejistky v Budvar aréně čekat. „Lístků je prodáno hodně, některé zápasy už jsou dokonce vyprodané. Věřím, že jsem za celou sezonu dala do přípravy všechno, co šlo,“ hlásí.

Nicméně za hrdinku, která je symbolem a maskotkou šampionátu, se nepovažuje. „Úplně se tak necítím, to spíš holky, které toho zažily v reprezentaci víc a musely nám prošlapat cestu. Já jsem až v závěsu,“ tvrdí.

„Do áčkové skupiny se Češky musely probojovat, začínaly jsme úplně odspoda. Bylo by super dotáhnout to jednou až na úplný vrchol,“ zasní se.

Sama k němu nemá až tak daleko, i přes útlý věk toho dokázala už hodně. Poslední dvě sezony úspěšně odehrála za švédské MoDo. „Klub sídlí v menším městečku na severu, kde se žije hokejem,“ líčí.

Örnsköldsvik chrlí hokejové talenty už dlouhé roky, narodili se v něm třeba bratři Henrik a Daniel Sedinovi, Victor Hedman, Markus Näslund nebo Peter Forsberg. „Zázemí jsme měli neskutečné. Proti Česku je ženský hokej ve Švédsku na úplně jiné úrovni. Mentalita je tam jiná, dojde to i sem, ale bude to chvíli trvat. Ve Švédsku mají i více než jednu ženskou ligu, fanoušci na nás chodili. Na poslední venkovní zápas finále před rokem bylo vyprodáno,“ vzpomíná Šapovalivová.

Než odešla do Skandinávie, hrála kromě působení v ženské lize za Příbram stále i v Berouně s chlapci. „Většina holek tady začíná s hokejem mezi kluky, což je výborné, protože vám to dá sílu, rychlost,“ vysvětluje hráčka, která plánuje od nové sezony působit v americké univerzitní soutěži.

Geograficky tak bude mít opět blíž ke staršímu bratrovi Matyášovi, jenž hraje na farmě Vegas Golden Knights v Hendersonu. Vůbec ji nemrzí, že si coby dívka musela prošlapávat těžší hokejovou cestu mimo záři reflektorů. „Jsem ráda, že jsem holka, mělo to tak být. Doufám, že se bráchovi bude dařit a splní si své sny,“ přeje si.

Zároveň by ji potěšilo, kdyby s reprezentací znovu zvýšila popularitu ženského hokeje v Česku. Domácí šampionát je k tomu ideální příležitostí. „Už máme za sebou obrovský pokrok. Před pár lety tady ani lidi o ženském hokeji nevěděli, teď už je to jinak. Samozřejmě tomu vždycky pomůže, když se udělá nějaký úspěch,“ ví dobře. Tak třeba bude za pár týdnů slavit úspěšné složení maturity i s medailí na krku.