Spáčil o přestupu: Jednání Slavie se mi nelíbilo. Plzeň byla jasnou volbou

V Hradci patří Spáčil k nepostradatelným hráčům. Jinak tomu nebude ani v sobotním ligovém střetnutí v Edenu proti Slavii (19.00).

Čeká vás nejtěžší zápas jara?

To nedokážu říct, ale hrajeme na půdě lídra tabulky a rozhodně to nebude nic jednoduchého. Na našem plánu se ale nic nemění. Chystáme se na soupeře a uděláme maximum, abychom uspěli. Proti Sigmě a Českým Budějovicím jsme se chytli a najeli na vlnu, kterou jsme chtěli. Rádi bychom na ní zůstali.

V zimě jste přestoupil do Plzně, ale zájem o vás byl i v Edenu. Jak to celé bylo?

Registroval jsem dvě hlavní nabídky, obě z Česka. Zahraničí pro mě nepřipadalo v úvahu. Nejvíce se řešila Plzeň a Slavia. Vyslechl jsem si obě strany, ale se Slavií jsem komunikoval pouze po telefonu, což se mi moc nelíbilo. Mám raději jednání z očí do očí. Nakonec jsem si vyslechl rady přátel, přítelkyně, rodiny i manažera a rozhodl se, že Plzeň bude pro můj životní i fotbalový růst nejlepší volbou.

Proč s vámi Slavia jednala pouze skrze prostředníka?

To netuším. Bylo to po lince Slavia – manažer – já. Těžko říct, proč tomu tak bylo. Teď jsem ale hráčem Plzně, to je pro mě hlavní a tohle už házím za hlavu.

Projevila o vás zájem i Sparta?

Ano, ale nebylo to nic konkrétního.

Pro jarní část sezony jste zůstal v Hradci. Byla to vaše podmínka při vyjednávání?

Ano. Říkal jsem, že se v Hradci cítím dobře po všech stránkách. Je to můj první ligový klub a chci se mu odvděčit. I kvůli blížícímu se Euru to byla nejlepší varianta. Teď chci s Hradcem vybojovat co nejlepší umístění.

V médiích se spekulovalo, že přestup proběhne až s novým majitelem klubu. Vy jste to chtěl rozseknout už v zimě?

Ano, byla to pro mě priorita. Zahraničí bych stejně neřešil ani po Euru. A kdyby se šampionát povedl, jediný rozdíl by byl, že by mi narostla cenovka. Chtěl jsem to mít vyřešené v zimě, abych v létě hned začal trénovat s Plzní. Za mě to dopadlo nejlépe, jak mohlo.

Váš přestup provázely tahanice i velký mediální zájem. Jak jste vy osobně zvládal tlak zvenčí?

Nebyla to úplně jednoduchá situace. Můj stav se pořád měnil – jeden den tak, druhý den jinak. Manažer něco zavolal, já volal rodičům, a druhý den bylo všechno zase jinak. Táhlo se to a ke konci už jsem se těšil, až to skončí. Ve výsledku to ale byly příjemné starosti. Říkám si, že to je jen důkaz toho, že moje práce má smysl.

Podle dostupných informací by měl být váš přestup druhý největší v historii Hradce. Dělá to s vámi něco?

To upřímně nevím. Asi tomu speciální váhu nepřikládám.

Radili vám ohledně přestupu spoluhráči?

Bavil jsem se o tom asi s celým týmem. Každý mi řekl svůj názor, ale samozřejmě jsem nejvíc řešil věci s kluky, kteří si prošli Plzní. Řekli mi, co si myslí, a já to bral v potaz. Určitě mi to pomohlo v rozhodování.

Zmínil jste, že zahraničí jste ihned odmítl. Proč?

V odchodu mi stále brání škola, to je jedna věc. A zároveň si uvědomuji, že jsem v lize necelé dva roky a nemám ani tolik odehraných zápasů. Stále je spousta věcí, ve kterých se můžu zlepšit. Plzeň mě může dál posunout. Pokud mi bude držet zdraví, tak třeba budu lépe připravený na odchod ven, než kdybych šel rovnou z Hradce.

Bral jste v úvahu i trenérskou otázku? Je možné, že trenér Koubek, který si vás přivedl, už v létě v Plzni nebude.

Tohle jsem vůbec neřešil. Stejnou situaci jsem zažil už v Hradci, kde si mě vybral pan Kotal, a pak najednou přišel trenér Horejš. Beru to jako celkový posun v kariéře a budu se snažit v Plzni zdokonalit. Chci podávat takové výkony, aby se mnou byl spokojený jakýkoliv trenér.

Ještě před dvěma lety jste hrál krajský přebor za Lipovou a teď přestupujete za desítky milionů korun do týmu hrajícího evropské poháry. Věřil byste tomu, kdyby vám to někdo řekl?

(rozesměje se) Asi ne. Je to strašně rychlé. Díky tomu jsem začal fotbal vnímat jinak. Dávám mu všechno, i mimo hřiště. Odrazilo se to na mých výkonech a měl jsem štěstí, že jsem do ligy naskočil jako druholigový nováček s pouhými třinácti starty. Ten posun je kombinací všech faktorů – mojí práce, štěstí, podpory lidí kolem mě. Krásně to do sebe zapadlo.

Kdy jste začal fotbal vnímat jinak?

Ten zlom nastal právě v době, kdy jsem hrál krajský přebor za Lipovou a následně ČFL za Blansko. Už jsem tehdy trénoval s Prostějovem a začal jsem si uvědomovat, že to není jen o tom přijít na trénink, odmakat to a zase jít domů. Změnil jsem celkový přístup k životu.

V čem ta změna spočívala?

Začalo to u životosprávy. Mám speciální jídelníček a zakládám si na spánku. V Hradci máme skvělé zázemí – posilovnu, regeneraci, vše k dispozici. Dřív jsem tohle vůbec nechápal a nepřikládal tomu váhu.

Máte osobního poradce, který vám s těmito věcmi pomáhá?

Ano, mám kondičního trenéra v Olomouci. Připravuji se s ním v každé pauze. Pomáhá mi se vším, od stravy až po spánek. Obstarává mi i suplementy a další věci.

Věřil byste před dvěma lety, že budete přestupovat do Plzně?

(Směje se) Ne, to vůbec. Když jsem hrál krajský přebor a ČFL, tak jsem měl jako hlavní cíl dostat se do kádru druholigového Prostějova. Nakonec mě pan Šmarda rovnou postavil do základu na stopera. Vtipné bylo, že jsem v té době byl ještě střední záložník. Chytil jsem se, dařilo se mi a nakonec to dospělo až k Hradci.

Zmiňujete pozici stopera, ale několikrát jste nastoupil i na wingbeku. Co vám je aktuálně bližší?

Máte pravdu, že v poslední době jsem párkrát naskočil na wingbeku. Můj hlavní post je ale stoper, tam se cítím nejlépe. Na druhou stranu jsem připravený nastoupit kdekoliv.

Mluvili s vámi v Plzni o vaší budoucí pozici?

Zatím ne, konkrétně jsme to neřešili. Myslím, že na plánování mého postu je ještě dost času. Předpokládám ale, že mě berou jako levonohého stopera.

Jako stopera si vás přivedli i do Hradce Králové. Byl to pro vás šok, když se ozvali a vy měl teprve třináct druholigových startů?

(rozesměje se) V tu chvíli jsem to moc nechápal. Bylo to obrovské překvapení. Zavolal mi manažer, že se ozval sportovní ředitel pan Sabou a chce se mnou mluvit. Říkal jsem si, že jsem za těch třináct zápasů zas tolik nepředvedl. Ze začátku jsem do Hradce ani nechtěl, protože jsem si myslel, že na to nemám. Nakonec jsem si ale vyslechl všechny kolem sebe a jsem rád, že mě přemluvili.

Studujete kriminalistiku. Nepřemýšlel jste v té době nad tím, zda to zvládnete skloubit?

To moc ne. Nejsem studijní typ, fotbal byl pro mě vždycky na prvním místě. Škola byla a je až na druhé příčce.

Letos vás čekají státnice, že ano?

Ano, mělo by to tak být. Není úplně jednoduché skloubit školu s profesionálním fotbalem. Naštěstí jsou v Brně ke mně tolerantní a často mi vyjdou vstříc, když mám zápas nebo trénink. Všechno se dá nějak vyřešit a zvládnout. Mám také výhodu, že studuji soukromou školu, což mi situaci trochu usnadňuje.

Řešíte se spolužáky hlavně kriminální témata, nebo přijde řeč i na fotbal?

(Směje se) Jak s kým. Někteří se na fotbal vyptávají a řešíme ho, ale není to nic hrozného.

V Hradci téměř celou dobu působíte pod trenérem Horejšem. Je to váš osudový kouč?

Pod jeho vedením jsem se prosadil v lize, dostal se do mládežnické reprezentace a vybojoval si přestup do Plzně. Myslím, že můžu mluvit i za ostatní kluky, že jsme spokojení. Týmu se daří, tréninky jsou kvalitní, tvrdší a intenzivnější než pod panem Kotalem. Nemůžeme si stěžovat. Celá kabina chce, abychom byli úspěšní.

Trenér Horejš si dlouhodobě pochvaluje kabinu. Souhlasíte?

I když jsem tady něco málo přes rok a půl, je to nejlepší kabina, kterou jsem ve fotbale zažil. Bereme mezi sebe každého, držíme při sobě na hřišti i mimo něj. To je naše velká přednost a síla.

Jaké máte ambice pro zbytek sezony?

Určitě nějaké máme, ale nechceme to vyhlašovat. Jdeme zápas od zápasu a uvidíme, kam nás to zavede. Chceme v posledních čtyřech kolech získat co nejvíce bodů. Teď nás čeká Slavia, takže se pokusíme o co nejlepší výsledek.

Čeká vás také evropský šampionát na Slovensku.

To je pravda. Už se na Slovensko všichni těšíme. Může přijet rodina, kamarádi, přítelkyně a snad bude skvělá atmosféra. Skupina nebude jednoduchá, ale to není žádná. Na přípravném srazu jsme hráli proti Španělsku a Norsku. Každý zápas nám ukázal něco nového, ale to jsme přesně potřebovali. Proti Španělsku, které je fotbalově blízko Anglii a Německu, jsme si vyzkoušeli taktiku. Všichni se těšíme, ale teď se soustředíme hlavně na klubové úspěchy. Na Euro se zaměříme až po sezoně.

Dan Fila se rozhodl pro zahraničí, protože se chce potkávat se světovými hráči. Nepřemýšlel jste také o takové možnosti, abyste se lépe na šampionát připravil?

Takovou myšlenku jsem nikdy neměl. Nebyl jsem nikdy příznivcem ukvapených rozhodnutí. Mám rád, když věci jdou postupně. Vyhodnotil jsem to a doufám, že to bylo správné rozhodnutí. Stále nemám tolik odehraných zápasů. I rodina, manažer a všichni důležití lidé v mém životě mi doporučili, abych šel do Plzně. Je to pro mě ideální řešení.

Vaše rodina to ze Slovenska bude mít poměrně blízko. Sháníte tedy asi hodně lístků?

Určitě. Rodina se už ptá. Mají to tak dvě, tři hodiny autem, což není daleko. V podstatě to mají stejně blízko jako do Hradce. Pro ně je to skvělá varianta. Jsem rád, že je tam budu mít, protože jejich podpora, stejně jako podpora mé přítelkyně, je obrovská. Bez ní by to nešlo.

Na Euru se potkáte s hráči pravidelně hrajícími německou či anglickou ligu. Je to pro vás ideální test pro angažmá na západě Čech?

Pro mě to bude především velmi cenná zkušenost. Ti kluci hrají dlouho na nejvyšší úrovni. My se ale neohlížíme na nikoho a jdeme si hrát svou hru. Chceme vyhrát každý zápas a nezáleží na tom, kdo proti nám bude stát.

Trenéra Suchopárka by mohl nahradit Michal Bílek. Co si o té změně myslíte, i když už do této věkové kategorie nebudete spadat?

Kouč Suchopárek odvedl skvělou práci. Jednadvacítku několikrát dostal na Euro, což je obrovský úspěch. Trenér Bílek by určitě měl co nabídnout a pro kluky je to jedině dobře. Je to za mě dobrá varianta, líbil by se mi.

Jaké máte do budoucna sny?

Mým cílem je v budoucnu zahraničí. Chtěl bych si vyzkoušet jednu z top tří lig a posbírat tam nějaké minuty. Konkrétní vysněný tým ale nemám.

Prý jste fanoušek Cristiana Ronalda. Tak jít po jeho stopách vás neláká?

(Směje se) To úplně ne. Fanoušek jsem, ale zas takový asi ne.