Radu namíchl náhradník: Je tu půl roku a neumí česky. Gól? Vyprdl se na to

Jen pro upřesnění, Rada po šestadvacetiletém Portugalci nepožaduje znalost vyjmenovaných slov, dokonalou výslovnost záludných českých písmen, vedení čtenářského deníku nebo recitaci Máchova Máje.

Spíš jde o jednoduchou fotbalovou hantýrku a rychlá česká slůvka, která na hřišti helfnou: Levá. Pravá. Sám. Záda.

Kdyby je Jorginho ovládal, možná by Dukla ze sobotního duelu s favorizovaným Baníkem vydolovala cennou remízu 1:1. Ostatně i kapitán Dukly Jan Peterka kulantně vítěznou trefu Baníku hodnotil: „Ještě jsme nekoukali na video, jak to vypadalo. Frydrych tam ale zůstal sám. Chyba komunikace.“

Když Rada na tiskovce slyšel jméno Jorginho, kývl, že největším hříšníkem byl právě on.

„Přišel k nám jako obránce. To jsou ale věci, kdy ani nemusíte být obránce,“ láteřil trenér Dukly. „Jde o zodpovědnost, když je soupeř volný. Nemůžu bránit hráče, který je pro bránu méně nebezpečný. On se na to vyprdl. Je to selhání hráče. Nebyla to situace, na kterou jsme nebyli připravení.“

Baník vítěznou trefu vstřelil po akci z levé strany. Nakrátko rozehrál aut. Míč se dostal ke stoperu Pojeznému, který vyslal dlouhý kříž na zadní tyč, kde hlídkoval osamocený ostravský stoper Frydrych, jenž na závěrečné minuty vyrážel na zteč.

„Kdybych hrál levýho beka já, cuknul bych. A kdybych měl před sebou záložníka, řeknu mu, že mi musí v 91. minutě pomoct,“ zlobil se Rada. „To jsou věci, které mě iritují. A říkám si, že to není možné.“

Jorginha poslal na plac do druhé půle, když vystřídal na levé straně Špatenku. A kdo ví, kdy a zda dá důvěru zimní akvizici z finského Ilves Tampere.

Rada přiznal, že se jeho armádě na jaře vyhýbaly podobné chyby, jakou vyrobil Jorginho. I proto držela šňůru šesti zápasů, v nichž bodovala. Dukla remizovala s vedoucí Slavií, sebrala body ambicióznímu Liberci nebo v záchranářské bitvě zdolala Pardubice.

Při všech utkáních byl šéfem Dukly ještě miliardář a uhlobaron Petr Paukner.

Jsou to necelé dva týdny, kdy podnikatel patřící mezi stovku nejbohatších Čechů, prodal většinový podíl investorovi Matěji Turkovi. V sobotu se hrálo po dlouhé době poprvé na Julisce, kam dorazil Paukner především jako fanoušek Dukly.

Před výkopem si vzal i mikrofon a solidně zaplněným tribunám vzkazoval: „Můžu říct, že když jsem klub před 12 lety přebíral, byl v klinické a ekonomické smrti. Teď je v plusu. Chtěl bych poděkovat spolupracovníkům, všem trenérům a fanouškům, kteří mě motivovali a fandili Dukle v čase dobrých i zlých.“

„Musím smeknout před minulým majitelem, co odvedl v klubu za práci,“ říkal i Rada. „Vytáhl Duklu z ekonomických problémů. Je to člověk, který toho v byznysu prošel hodně. Co řekl, to splnil. A shodli jsme se, že jsme měli posílit dřív.“

Právě zimní posílení o Čermáka, Millu nebo Pourzitidise vězí podle Rady za tím, že se Dukla ve druhé polovině soutěže zvedla. I proti Baníku si v sobotu vytvořila několik slibných možností. Nehrála zbabělého zanďoura, za což si ale nevysloužila bodovou odměnu.

I proto těsně před nadstavbou zůstává v ligové tabulce čtrnáctá, což je flek, z nějž se padá do baráže.

„Posílili jsme pozdě až v zimě. Hráči, kteří přišli, mají zkušenosti. Mančaft si sedl. Shodli jsme se s bývalým majitelem, že kdybychom posílili už na podzim, měli bychom o šest nebo sedm bodů víc. Prohrávali jsme po individuálních chybách,“ tvrdí Rada.

Teď už o personáliích může trenérský bard hovořit s novým nadřízeným. „Představil se hráčům, mluvil s nimi. Pokud někdo vlastní klub, je to dobře. Je natěšenej. Hráči to vnímají, ale soustředí na fotbal,“ podotkl Rada.

Dukla pod dvanáctiletou nadvládou podnikatele Pauknera pět sezon odehrála v druhé lize. Teď má šest zápasů na to, aby druholigového strašáka zahnala. Jistotu dá posun o jednu příčku výš. Na třinácté Slovácko, které má nedělní zápas s Olomoucí k dobru, ztrácí Radovo vojsko aktuálně pět bodů.