Trénink? Spíš mateřský fitness. Letět na Nový Zéland je vůči prckovi nesmysl, ví Adamczyková

Olympijská vítězka ve snowboardkrosu ze Soči si zvyká na roli maminky a pozvolna ji zkouší skloubit se životem sportovkyně. O tom, jestli se ale skutečně vrátí do startovních bran, či se dokonce pokusí za rok v Itálii zabojovat o svou třetí olympijskou medaili, rozhodnou až další měsíce. O svých plánech promluvila v rozhovoru pro Sport.cz.

Já konkrétní očekávání ani neměla, tušila jsem, že to bude náročné, ale úplně přesně si to stejně nedokážete představit. Náročné to samozřejmě je, ale spíš jsem si uvědomila, jak brutální to je pro matky, které nemají partnera nebo hlídání. Obrovský klobouk dolů, jak to zvládají. Já mám naštěstí skvělou podporu od (manžela) Marka, jeho rodičů, mojí ségry i kamarádů. První týdny jsou intenzivní, na to vás nikdo nepřipraví, ale už si to sedlo. Kryštof je velký týpek, dává se mnou všechny výlety, je zlatej.

Klidný moc není, spíš akční, ale veselý. Dokáže se zabavit, ale zároveň si umí hýknout, když se mu něco nezdá.

Úplně to tak nemám, ale s kočárem toho denně nachodím dost. Vyvenčím psa, já také samozřejmě nechci být doma, občas zajdu do posilovny, ale nic pravidelného.

Zatím je to spíš rekonvalescence, přece jen po těhotenství musím pomalu. Zatím je to spíš mateřské fitness, rozhýbání se a fyzioterapie.

Jen dvakrát. Jednou ve Vrchlabí a pak tři jízdy v Montafonu.

Já byla nadšená, že jezdím s klukama z týmu jako za starých časů, ségra pohlídala Kryštofa. Do tratě mě to ani moc nelákalo, spíš mě mrzelo, že se týmu závod tolik nepovedl, snad jsem jim nepřinesla smůlu. Ale byl super zážitek zase potkat závodníky a pokecat s nimi.

Mám dobrou kamarádku, Rakušanku Piu Zerkholdovou, s ní jsem pokecala, i s americkýma klukama, kteří koukali na Kryštofa. Hlavně se tam čerstvě vědělo, že Lindsey je těhotná, tak to bylo vtipné. Jsme holt podobná věková kategorie (úsměv).

Chvilku jsme se viděly pod kopcem, ale jsme v kontaktu přes sociální sítě. Věděla jsem, že tam chce jet jako test před mistrovstvím světa. Je hustá, já se určitě ready po třech měsících necítila. Byla trochu rozvrkočená, ale přišla mi spokojená, dokázala se kvalifikovat do čtvrtfinále, mazec.

To ne, pořád to nechávám otevřené, přece jen to je velká změna, tak je předčasné z toho něco vyvozovat. Je to pro mě i trochu výlet, ráda se zase uvidím s týmem.

Ségra už se těší a lidi v týmu jsou zlatí. Hauser už ho choval a vypadalo to, že Kryštofovi to nevadí, on je společenské mimino. Pro mě je to super, že se můžu v klidu třeba najíst.

Myslím, že to je vůči prckovi nesmysl. Já Zéland miluju, byla jsem tam asi pětkrát a strašně ráda bych se tam kdykoliv vrátila. Když jsem zjistila, že se tam pojede, tak jsem se nadchla, ale po pár dnech jsem si uvědomila, že by to nebylo fér. Cesta je moc dlouhá, není to zase na tak dlouho, tak mi to kvůli Kryštofovi nedává smysl.

Věřím, že když se budu fyzicky cítit dobře, není to taková ztráta. Při StarDance jsem taky nejezdila celý podzim a pak jsem první svěťák vyhrála, i když to bylo samozřejmě trochu něco jiného. Ale jsou lidi, kteří na jižní polokouli nejezdí a absolvují fyzickou přípravu v Evropě. Věřím, že se dá pracovat i se zkušenostmi.

Já myslím, že jsem na tom podobně, jako když jsem závodila po StarDance. Sice nemám moc svaly, ale nejsem žádný vychrtlík. (úsměv)

Většinou se zveřejňuje až na jaře, já to zatím vůbec neřešila, ani jsem nepočítala, jaké výsledky bych potřebovala zajet. Je pravda, že do Číny by se mi moc nechtělo, ale předpokládám, že budou dva tři závody v prosinci, potřebovala bych i trochu štěstí, aby to klaplo. Ale jedna věc jsou plány, druhá pak často jiná realita s nedostatkem sněhu.

O detailech jsme se nebavili, ale vím, že Český olympijský výbor i mí partneři mi vždycky vyšli vstříc s jakoukoliv podporou, tak se na ně můžu spolehnout.

Mě bavilo na závody koukat, protože si myslím, že to je super zábavný sport, sledovala jsem i výsledky při kvalifikacích. Ale já koukala také na biatlon, klasické lyžování, na Zabyho (Jana Zabystřana) při sjezdech… Tolik jsem toho za zimu nikdy neviděla. (úsměv)

My se trošku v reprezentaci minuly, ale potkaly jsme se vloni na soustředění ve Francii a vím i od kluků, že je dobře nastavená. Cílevědomá, snaží se brát si rady od trenérů, když se jí nepovede závod, dokáže si najít i něco pozitivního. Jak jezdí s klukama, posunula se zase dál, zajela super závody, jen na juniorském mistrovství světa doufala v lepší výsledek. Ale ta kategorie je nabitá, však Léa Castaová vyhrála celý svěťák. A Kája má ještě před sebou další šampionáty.

Je to super. Mrzí mě, že já si to nepamatuju, ale ty ČEPS kempy jsou super, na Dolní Moravu přijede klidně padesát dětí. Mně to přijde vtipné, minimálně to svědčí i o tom, že už jezdím dlouho. (směje se)