Willovo čtvrté stříbro. Nerad bych brečel, ale bolí to hodně, říká brankář Pardubic

Dvakrát prohrál ve finále jako člen Liberce, poslední dva roky byl na strašně poražených v Pardubicích. „Před vámi jsem se pousmál, ale trochu to hraju, protože bych tady nerad brečel. Je to už moje čtvrté stříbro, to už je hodně. Bolí to,“ neskrýval před novináři zklamání Roman Will.

Po loňské zkušenosti šel do sezony s jasným cílem, kterým měla být zlatá medaile. V přípravě tomu podřídil všechno. Podle svých slov byl dokonce ochotný obětovat některé zápasy základní části, aby byl na vrchol sezony perfektně připraven. Stejně jako loni ale Dynamo sedmý zápas nezvládlo.

„Zase jsem zažíval dva nejkrásnější měsíce v roce. Není to neúspěch, každá medaile je super, protože před sezonou ji nemá garantovanou nikdo. Ale je škoda, že jsme to nedotáhli na tu zlatou,“ mrzelo 32letého brankáře.

Oproti loňskému finálovému nezdaru s Třincem působil letos klidnějším dojmem, ale zdání klame. „Určitě nejsem smířenější… Prostě mě to hodně mrzí. Věřil jsem, že to zvládneme. Jsem přesvědčený, že kdybychom dali hned na začátku gól, vypadalo to úplně jinak,“ vrátil se k rozhodujícímu duelu, ve kterém Pardubice nepřetavily drtivý tlak v úvodních minutách ve vedoucí branku.

Naopak Kometa z ojedinělé akce trestala, když Rákos nestihl pokrýt na zadní tyči Muellera. Pak už moravský celek začal bránit poctivěji, a především měl v brance vynikajícího Postavu. Loni ještě brankáře prvoligového Přerova, který ve své debutové sezoně hned vychytal Brnu mistrovský titul.

„Mladý kluk, má výšku i techniku. Ve své první sezoně vyhrál titul, navíc s čistým kontem v sedmém zápase. Držím mu palce do další kariéry, klobouk dolů,“ zachoval dekorum Will. Sám má smlouvu v Pardubicích ještě dva roky, ale množí se spekulace o jeho předčasném konci. Na vysněnou zlatou medaili si však musí tak jako tak počkat.