Přítelkyně je někdy naštvaná, že se ani nepohádám, usmívá se fantom Postava

„Překvapil jsem nejenom všechny, ale i sám sebe. Jsem rád, že jsem týmu mohl takto pomoct a odvděčit se za důvěru, kterou jsem dostal a jakou jsem ani nečekal,“ září rodák z Valašského Meziříčí, který v rozhovoru mluví nejen o svých začátcích s hokejem, ale také o budoucnosti i koníčcích.

Jde o asi největší ocenění po mistrovském titulu, je to celkově pohádka se šťastným koncem.

To ještě asi bude na dlouhé povídání, než to zpracuji. Pořád je těžké tomu uvěřit.

Tady konečně můžu upustit páru, oslavy si umím užít (úsměv). První dva dny byly krušné, pak jsme měli jeden regenerační den a potom to zas pokračovalo po oslavách s fanoušky na Zelném trhu.

Je to super, ozvali se mi snad všichni známí z Valašského Meziříčí, z Přerova, i tady z Brna chodí samé gratulace a chvála. Nevadí mi to a jsem za to rád.

Asi ani ne, teď si to užiju, co budu moct, a brzo začne nová sezona. Vše půjde odznovu a bude větší chtíč dokázat zase něco podobného.

Určitě parta a to, jak si vše sedlo. Dřeli jsme celé play off a semklo nás i to, jak jsme byli v semifinále a finále podceňovaní.

Nebylo to tak, že bych cítil nějakou větší nervozitu, snažil jsem si začátek vyřazovacích bojů nepřipouštět. Vždycky jsou dva tři zápasy v play off, které nejsou úplně ideální, ale nikdo nemůže být dokonalý. Jsem rád, že to pak tak vyšlo.

Bylo to těžké, už druhý zápas jsem měl zvýšenou teplotu, ale chtěl jsem chytat s tím, že to bylo moje první play off. Hodlal jsem klukům pomoct, ale pak mě to semlelo. Ty tři zápasy u televize byly nervóznější, než kdybych stál v bráně.

Bylo náročnější se dostat do tempa a správně dýchat, ale vyšlo to na jedničku a vychytal jsem nulu, takže to prostě byla pohádka, jak často říkám.

Od letní přípravy jsem se snažil pracovat a určitě nepočítal s tím, že dostanu tolik prostoru. Šel jsem do Brna s tím, že budu bojovat, a za to, že to tak vyšlo první sezonu, jsem byl nesmírně rád. Dopadlo to, jak mělo.

Mrzelo mě to, bohužel to tak blbě vyšlo, ale trpělivost přináší růže a stejně to dopadlo tak, že teď jsem zažil nejvíc, co jsem tady mohl zažít.

Všechno se začne teprve řešit. Vše jsem nechával na dobu po play off a ještě rozhodování musel odložit po oslavách.

To teď sám nevím, kolik klubů je ve hře. Řeší to agent, až skončí oslavy, spojím se s ním a budeme se bavit.

Agent mi říkal, že se na mě pár skautů klubů z NHL chodívalo dívat už v průběhu sezony. Vše řešil on, mně nechával čistou hlavu, ať se tím neznervózňuju, jenom mi vždy pak dal vědět, že se na mě přišel někdo podívat. Nic víc.

To musí říct asi každý hokejista, který začíná a dívá se na NHL v televizi nebo na internetu. Každý to chce zažít. Pro měl byla sen i extraliga, kterou jsem taky sledoval odmalička. Zažít play off byl pro mě taky jeden ze snů.

Jsem na to připravený, jako jsem byl připravený na to, že to nemusí vyjít hned první sezonu tady v Kometě. Půjdu do toho s tím, že budu bojovat, abych to dotáhl co nejvýš.

Určitě se musím připravit hlavou. Bavil jsem se s některými brankáři z NHL, že je to náročné na hlavu. Je třeba proto se dobře nachystat už v letní přípravě, ať do toho můžu vletět co nejlíp.

Neřešil jsem nic, žádný bližší kontakt nebyl. Není to pro mě nějak blbý, když tu jsou takoví brankáři, jací jsou. Bota je tam netlačí. Neberu špatně, že se neozvali, věřím, že moje reprezentační šance jednou může přijít.

Za Brňáka se považovat po jednom roce nemůžu, ale je to super město a není si na co stěžovat ať už v kabině, nebo mimo ni. Všechno máme zařízené a aklimatizovat se nebyl problém.

Ve Valašském Meziříčí, přítelkyně pochází kousek od Přerova, takže i v Přerově mám spoustu kamarádů, se kterými se potkávám.

Asi sporty, jako je fotbal a tenis. Teď zase na chvilku rozjedu tenisovou kariéru, protože bych nevydržel doma ležet nějakou delší dobu. S klukama si někdy zahrajeme play station, ale rád vylezu ven na sluníčko.

Ani moc ne, fotbal teda aspoň pravidelně sleduju, hlavně Premier League nebo Ligu mistrů, stihl jsem pár fotbalů i tady v Česku, ale přes sezonu na to není moc prostoru. To zbude čas většinou na ten play station a procházky.

V zahraničí to je Manchester City, tomu přeju už delší dobu, v Česku jsem asi nejblíž Slavii.

Odmalička mě k němu rodiče a děda tlačili. Dělal jsem hokej a fotbal, dokud šlo zvládat obojí. V pozdějších letech jsem rozhodl, nebo za mě spíš rodina, že hokej bude primární, takže jsme se na to pak soustředili.

Byl jsem původně obránce, ale pořád jsem si lehal do různých přihrávek. Trenéři využili jednu situaci, kdy můj taťka vynechal jeden trénink, i když jinak byl na každém, a poslali mě do brány. Semlelo se to pak tak, že jsme hráli různé turnaje a se mnou v bráně jsme vyhráli, tak už jsem jako gólman v přípravce zůstal.

Těch je hodně, ze zahraničí asi Henrik Lundqvist a Carey Price, z českých Petr Mrázek, kterého si pamatuju už z juniorských šampionátů.

Jak říká náš trenér, jsme individualisti v týmovém sportu. Je to určitě nevděčná pozice, ale dá se s tím pracovat.

Asi jsem takový ideální flegmoš (úsměv). Přítelkyně je někdy naštvaná, že věci řeším moc v klidu a že se ani nepohádám. Snažím se vše řešit v pohodě a pak se to přenáší do hokejového světa.

Ne, zatím si vystačím s Honzou Švaříčkem (trenérem brankářů Komety – pozn.red.).

Ještě jsem nic neplánoval. Počkám, jak dopadnou oslavy a další věci, a pak se rozhodnu. Vždy se snažím aspoň jednou v létě dostat se k moři a úplně vypnout. Nejradši mám asi Španělsko a Itálii, ale taky rád poznávám nová místa, takže se vždy snažím jet někam, kde to neznám. Teprve uvidíme, kam to bude letos.