Zoufale hledal angažmá, zachránil ho spoluhráč. Nechtěný český bek teď slaví další titul

Moc ne. Po zápase jsme slavili dlouho do rána, až potom byl čas se chvilku vyspat. Ale ne na dlouho. Klub nám totiž zařídil společný program a oslavy v sauně. Ve Finsku by to ani jinak být nemohlo. (směje se) Chybí mi tu akorát dobré české tankové pivo, ale i to místní se nakonec nějak dá. Teď ještě jedeme na čtyři dny na společnou dovolenou s týmem. Celý tým je pohromadě, to je úžasné.

Pořádně náročná. V play off jsme odehráli za tři série devatenáct zápasů. Ale když jsme zvládli čtvrtfinálový boj s Ässatem na sedm duelů, věřil jsem, že už to dobře dopadne. Ale stejně asi nikdo ve městě nečekal, že bychom to mohli dotáhnout k prvnímu titulu v historii klubu.

Přesně tak. Hromada fanoušků nás vítala ve tři ráno na náměstí. Lidi brečeli, děkovali, objímali nás, že na tenhle moment čekají padesát let. Nádhera.

To teda. Moc jsem nepochopil, proč se o Finech říká, že jsou chladní. Já jsem v klubu a ve městě takovou zkušenost neměl, tak třeba je to mýtus.

Je to pro mě něco jiného. V Třinci jsem byl spíš náhradník. I tak to bylo úžasně, ale teď, když jsem mohl přímo ovlivnit dění na ledě, je to samozřejmě příjemnější. Euforie byla odlišná. A větší.

Zní to nádherně. Snad to bude pokračovat, protože pocit z vítězství je nádherný. Vtipné je, že letos slavila taky Kometa. Hnedka jsme si se Štěpánem Lukešem a Martinem Kohoutem, kteří z Brna taky odešli, psali. A dělali jsme si srandu, že asi my jsme byli ti problémoví. Ale ne, klukům z Komety jsem titul hodně přál.

Vypověděli mi smlouvu a celé léto jsem byl bez angažmá. Neměl jsem vůbec nic. Jen jsem trénoval a čekal, co přijde. Vzal bych asi úplně cokoliv, už jsem chtěl mít v létě nějaký tým. Nakonec je celkem zázrak, že to dopadlo takhle a já zrovna koukám na ten krásný pohár. (usmíval se)

Matyáš Kantner, známe se dobře z Plzně a jsme skvělí kamarádi. Znal moji situaci a já věděl, že KalPa shání obránce. Tak Kantýs navrhnul mě. Nejdřív vypadalo, že z toho nic nebude, ale najednou mi na začátku srpna volal, že by tým možná měl zájem. O den později jsme podepsali smlouvu a pak jsme hned letěli. Byla to rychlovka.

Já mu hned říkal, že by si zasloužil nějaká procenta ze smlouvy. (směje se) Ohromně mi pomohl. I pak potom, co jsme sem s přítelkyní ze dne na den přijeli. Všechno mi tu ukázal. Celkově jsme si oba sezonu moc užili, vždyť se známe dlouhé roky, vyhráli jsme spolu titul s plzeňskou juniorkou.

Vždycky jsem měl důvěru v sebe sama. Ale samozřejmě, když jsem dlouho hledal angažmá, bylo složité se přesvědčit, že na to pořád mám. Těší mě, že jsem si dokázal, že ve mně něco je. Ale necítím, že bych měl něco někomu dokazovat. Hlavně mám radost, že jsme to zvládli jako tým.

Já se jenom snažil hrát tak, jak po mně chtěli trenéři. Bylo to něco jiného, než na co jsem zvyklý, chvilku jsem se do toho dostával. Najednou jsem měl za úkol držet puk, což jsem naposledy dělal asi v mládeži. V dospělém hokeji v Česku je to něco jiného.

Víceméně ano. Pokyny byly jasné, jakmile vidím prvního spoluhráče, hned mu mám předat puk. Ve Finsku je to něco úplně jiného. Máme se snažit přehrát napadající hráče a vytvořit přečíslení. A když uděláme chybu? Nic se neděje, trenéři nás podrží. O dost jiné prostředí, což mi vyhovuje.

Ano, prodloužil jsem tu smlouvu. Extrémně se nám tady s přítelkyní líbí. Pocházím z „velkoměsta“ Klatovy, kde máme všude za barákem krásy Šumavy. Kuopio je sice o něco větší město, ale příroda je tu taky nádherná. Lesy, jezera, národní parky… Takže se cítíme jako doma.