Byl to šok. Jsem rád, že je to za mnou, říká posila Liberce o boji s rakovinou

Musím to zaťukat, po zdravotní stránce super. Třináctého mám první testy od operace, ale cítím se zdravý. Všechny výsledky po operaci dopadly dobře. Teď budu akorát pět let pozorovaný a doufám, že se mi to nevrátí. Jsem hrozně rád, že je to za mnou a že se cítím dobře.

Dostal jsem zápal plic a byl doma v karanténě. Když jsem se sprchoval, nahmatal jsem si bulku a během dvou dnů jsem letěl zpátky do Česka. Chtěl bych poděkovat mým agentům Maršounovým, kteří mi hned zařídili operaci. V pátek třináctého jsem se to dozvěděl, v pondělí šestnáctého jsem šel na operaci. Po ní jsem čekal deset dnů na výsledky, které dopadly nejlépe, jak mezi těmi špatnými zprávami mohly. Bylo to zapouzdřené a jednalo se o tu nejslabší možnou variantu, takže mi stačila jenom operace. Doktoři říkali, že když už si muset vybrat rakovinu, tak tenhle typ. A tím, že jsem mladý a trénovaný, tělo se s tím vypořádá mnohem líp než někdo starší.

Nekonzultoval. Nechtěl jsem, aby to vědělo moc lidí. Mám výbornou rodinu, která mě skvěle podporuje, a nechtěl jsem, aby se to dostalo někam dál. Rodina mě hrozně moc podporovala, což pro mě bylo to nejvíc. Nechtěl jsem to s nikým řešit. Byl to šok. Konzultoval jsem to jen s bráchou, máme spolu skvělý vztah. Říkal jsem mu, že půjdu za doktorem, jen ať o tom ví. Všude říkám, že nejhorší bylo zavolat to našim, kteří vůbec nic netušili. Pro ně to byla rána. Ale od celé rodiny jsem měl úžasnou podporu.

Určitě. Když si nahmatáte cokoli, co tam nepatří, tak jděte hned za doktorem. I když to může být nějaká banalita. Řešil jsem to právě s bráchou a ten tam měl tukovou bulku a taky šel hned za doktorem. Říkal mi, ať jdu hned taky. Jsem rád, že jsem to řešil hned a nenechal to. Samozřejmě je nepříjemné řešit choulostivá místa, a ještě s týmovým doktorem. Ale jsem rád, že hnedka jak jsem to zjistil, a dobral antibiotika na zápal plic, jsem šel okamžitě za doktorem a druhý den měl výsledky. Šlo to rychle a myslím, že i díky tomu pak byl průběh takový.

Určitě. Byla to samozřejmě rakovina, není to normální, ale měl jsem štěstí, že šlo o nejlehčí možný průběh. Vlastně stačila jen operace, kdy mi to vyndali. Určitě si začnete víc vážit zdraví. Uvědomil jsem si, jaké lidi kolem sebe mám. Ať už je to rodina, nebo mí nejbližší přátelé, kteří o tom věděli. Hned jsem věděl, že se o ně můžu opřít, s čímkoliv mi pomohli.

Tím, že mi to brali přes tříslo, tak bylo docela poškozené, takže měsíc jsem měl úplnou pauzu, kdy jsem mohl vyloženě chodit fakt jen na procházky. Potom jsem mohl měsíc dělat s kondičáky hodně lehkou zátěž, ale alespoň něco jsem dělat mohl. A když mi pak doktoři dali zelenou, letěl jsem do Finska, abych se mohl připravovat na ledě.

Ano. Co jsem se vrátil do Finska, jsem už normálně v plné zátěži a všechno funguje, jak má. Cítím se dobře.

Prvních deset zápasů ve Finsku bylo super, ale pak jsem se trochu bodově zasekl. A když jsem se pak dozvěděl tohle, už jsem měl v hlavě, že tam nechci pokračovat. Když jsem byl ve Finsku poprvé v rámci česko-finské hokejové školy, tři dny jsem zvracel. Podruhé s reprezentací U17 jsem se vrátil s příušnicemi a potřetí s tímhle. Řekl jsem si, že mi Finsko asi není souzené. Myslím, že ani z Ilvesu nebyl zájem. Chtěl jsem se vrátit do Česka. A jedinou možností byl určitě Liberec. Pro mě jde o druhý domov, mám to tu hrozně rád. Líbí se mi spolupráce s Birnou (Michalem Birnerem, sportovním ředitelem Liberce), jak to tady nastavil. My mu to musíme jen vrátit a každý den makat.

Myslím, že kdo zná Birnu, tak řekne, že je to pozice přesně pro něj. Jde o každodenní dřinu, má kontakty. Jsem jenom rád, protože pro mě byl tady prvních šest let mentorem. Jsem rád, že ten zájem byl. Myslím si, že po pár hovorech mezi námi bylo jasno, že chci jít sem. Tým je poskládaný dobře. Není tady žádná extra hvězda, jsou tady kluci, kteří chtějí makat každý den, a všichni se budeme vzájemně posouvat. Těším se, až to zase začne.