Motivace? Stačilo jen štípnutí. Říkal jsem klukům, že se mohou stát legendami, prozradil Janotka

Strašnou euforii, obrovskou radost sdílenou s celým mužstvem včetně realizačního týmu, který odvádí úžasnou práci. Prostě něco nepopsatelného.

Kluci se odevzdali, zápas neskutečně odmakali. Plán, tedy hrát zejména v úvodu jednoduše a zaměstnávat obrannou trojku Sparty, se nám dařil. Úvodní gól strašně všechny nakopl a výsledkem byl snový první poločas, který skončil 3:0.

Řekli jsme si, že určité věci musíme zlepšit, zejména dlouhá autová vhazování, z nichž si Sparta vytvořila dvě velké střelecké příležitosti. Potřebovali jsme být plně koncentrovaní. Věděli jsme, že ve druhé půli musíme hrát, jako by to bylo 0:0, že nás čeká ještě pětačtyřicet minut těžké práce, ale byť se Sparta snažila s tím něco udělat, žádné drama jsme nepřipustili. Jen mírnou komplikaci v podobě penalty, ze které snížila.

Věděli, že první poločas byl ustřelený a pro Spartu znamenal šok. Bylo to pak o tom, jak to zvládnou v hlavách. Kladl jsem jim na srdce, že nesmí padnout do letargie, předčasně slavit, že musí být pořád obezřetní, aktivní a makat nadoraz.

Jsem rád, že do šancí se jako náš z nouze útočník dostával. Zvládl to úžasně, dal gól a mohl přidat ještě další dva. Mohl bych tak ale mluvit o všech hráčích. MOL Cupem jsme projeli a nikdo nemůže zpochybnit, že pohár jsme získali zaslouženě, že je ve správných rukách, protože jsme porazili první třetí a čtvrtý tým tabulky.

Těch paralel, příběhů, je moc. V lize jsme tehdy na jaře se Spartou také prohráli a pak jsme jí to vrátili v poháru. Tým byl stejně jako teď podceňovaný, nebyl favorit, a přesto to dotáhl do vítězného konce. Ze hřiště a z lavičky to ale vidíte jinak. Jako trenér mohu kluky nějak ovlivnit, třeba tím, že je motivujete. To je k nezaplacení.

Zdůrazňoval jsem jim hlavně, že nic není nemožné, že se mohou stát klubovými legendami. Že mohou vybojovat druhou pohárová trofej, klub nic jiného nemá. Takže stačilo jen štípnutí.

Zkušeným klukům jsem dnes na rozcvičce řekl, že když jsem přišel v létě, tak jsem si tohle vysnil. Že, byť jsem povýšil z béčka, to dokáži také. Spolupráce a týmová chemie fungovala fantasticky. To, že se nám to povedlo, je haluz, ale stojí za tím obrovská dřina. Kluci makali celý rok. Hltali dávky, co dostávali. Nikdy jsme nepolevili a teď se nám to vrátilo.

Každý klub prahne po úspěchu. Musíme ovšem brát v potaz, jaké můžete mít ambice, kde se chcete umístit. Měli jsme nějakou představu. Prioritou bylo, vyhnout se skupině o záchranu. Toto ale předčilo naše očekávání. Potýkali jsme se se zraněními, a vždycky jsme to zalepili. Je to zázrak, splněný sen a já jsem za to vděčný.

Doufám, že u toho budu. Ne vážně, je to daleko. Teď musíme doklepat sezónu. Doufám, že do neděle všechny kluky posbírám a dohrajeme ji se ctí. Už samozřejmě pracujeme na skládání kádru a podle toho, jak se to podaří, uvidíme, na co budeme mít. Víme, že musí být široký a kvalitní, aby byl konkurenceschopný.

Raději to ani nechci vědět. Když někam kluci jdou, já tam nejsem. Dnes ale určitě poznám, kdo je ten vůdce, lídr. Chybět nebudu. Spolu vyhráváte, spolu prohráváte. Oslavit se takový úspěch musí. A protože jsme s tím dopředu trochu počítali, na čtvrtek jsme dali všem volno. Když ale někdo přijde v pátek na trénink a uvidí mě třikrát, vyčítat mu to nebudu.