Fotbal i hokej ve Vyškově upadají, slávu zažívá futsal. Oproti florbalu jsme ale o parník pozadu, říká šéf klubu

„Je to pro nás splněný sen a taky zvýšení prestiže. Přijedou sem týmy jako Slavia Praha, Chrudim nebo Helas Brno. Stabilní fanoušky máme, ale tím, že tady nebude fotbal na takové úrovni a ani hokej, tak se ještě víc otevírají dveře pro nové příznivce zvyklé chodit na sport. První ligu tu kromě nás už hrají jen ragbisté,“ podotýká předseda a zakladatel klubu Antonín Petlach.

Ve Vyškově tak trochu překvapili i sami sebe, na postup začali myslet až v průběhu sezony, kdy nakonec s náskokem osmi bodů ovládli východní skupinu druhé ligy, z níž putovali do baráže o nejvyšší soutěž s vítězem západní skupiny, Roudnicí.

„Přišli hráči s charakterem, ale i tak nás překvapilo, jak to šlapalo od prvního do posledního zápasu. Věřit, že se nám to může podařit, jsme začali na konci kalendářního roku, kdy jsme pořád byli neporažení,“ vypráví Petlach.

V průběhu sezony se tak ve Vyškově začali připravovat na možný postup, který se ale po neúspěšné březnové baráži zdál ztracený.

Jenže Roudnice se na poslední chvíli rozhodla nejvyšší soutěž nepřihlásit, a tak až ke konci dubna přišlo v Amoru na řadu rozhodování, zda přijmout mimořádný postup, nebo ne. Ostatně právě osud vyškovského soupeře v baráži značí, že přechod mezi soutěžemi je náročný.

„Dostali jsme tři dny na rozmyšlenou, což je hodně hraniční čas. Za pět dní jsme vyhodnotili, že ano. Obepsali jsme kluky, od kterých jsme měli pozitivní ohlasy. Rozhodlo taky to, že město Vyškov nám dalo velkou podporu,“ říká Petlachova dcera Pavla Petlachová, PR manažerka klubu.

Mimořádný postup totiž kromě radosti znamená spoustu starostí. „Podobně jako třeba v hokeji, kde poslední tým extraligy vyhraje v baráži 4:0 na zápasy nad vítězem první ligy, i mezi oběma soutěžemi ve futsalu je velký rozdíl v kvalitě. Místo toho, abych teď měl dovolenou, tak další dva měsíce pojedeme naplno,“ usmívá se Petlach.

„První liga je hodně o financích, i když samozřejmě ne tak jako fotbal nebo hokej. Je tam tlak i na profesionální smlouvy s hráči, což ale neznamená, že berou velké peníze. Důraz je taky na to, abychom splňovali i jiné parametry nutné pro první ligu. Některé už u nás fungují jako třeba marketing. Bude to pro nás ale celkově extrémně těžké, v lize jsou týmy, které hrají soutěž iks let, a některé mají Brazilce. Nechceme být za otloukánky,“ doplňuje Petlachová s tím, že futsalovou ligu čeká v nadcházejícím ročníku zužování z dvanácti celků na deset.

Zásadní zprávou pro Vyškov ovšem je, že domácí zápasy může hrát ve své skromné a letité hale na Základní škole Purkyňova.

„Nechtěli jsme skončit jako fotbalisté (kteří musí hrát v azylu v nedalekých Drnovicích – pozn. red.). Zjišťovali jsme předem, jestli naše hala dostane prvoligovou licenci. Už je stará a devadesát procent klubů v lize má lepší prostředí než my. Ale podle mě nám pomohlo i to, když dotyční viděli, že jsme měli na baráž natřískáno a že se vše obešlo bez konfliktů,“ přemítá Petlach.

Jednou z klíčových otázek je, s jakým kádrem Amor mezi smetánku vkročí. „Chci, aby sedmdesát až osmdesát procent hráčů současného kádru zůstalo. Jsme ale amatérský sport, takže nemůžu kluky do něčeho nutit. Někteří mají ambice a je to pro ně zajímavé, ale doba je i taková, že pro někoho vyšší nároky a vyšší soutěž atraktivní nejsou,“ vysvětluje Petlach.

Na sociálních sítích přitom už Amor Kloboučky první futsalovou ligu hraje. Na Facebooku sleduje profil klubu přes tisíc pět set fanoušků, na Instagramu přes dvanáct stovek diváků.

„Když jsem se vracela před třemi roky na Moravu, říkala jsem, že s tím něco musíme udělat. Všechno dnes jede přes sociální sítě. Přidala se i sestřenice. Měly jsme ohlas, že ve futsale chybí sestřihy ze zápasů, z tréninků. Už se to vyplácí, přes sociální sítě se nám hlásí kluci z mládežnických výběrů, kteří za nás chtějí hrát. Když teď taky přijedeme, už se o nás ví. A je to docela velký tahák pro sponzory, kteří se dívají na dosahy, pro ně je to taky reklama,“ přesvědčuje Petlachová.

Ta futsalu postupně propadla. „Já na něm vyrůstala, byli jsme s taťkou pořád v hale. Nejprve jsem tam chodila jenom na párky v rohlíku. Čím jsem ale starší, tím mám k němu větší vztah. A k fotbalu blíž než k futsalu. Říkám kamarádkám, že když nechtějí na fotbal, ať přijdou na futsal, že tam je teplo, kluky mají blíž a padá víc gólů. Je to srdcovka. Snažím se všem vysvětlit, že to je nejlepší sport. Ale stále narážíme na to, že lidi futsal moc neznají a třeba si nás pletou s malým fotbalem,“ uvědomuje si.

Ostatně celé futsalové hnutí v Česku čeká ještě dlouhá cesta k tomu, aby se tento halový sport dostal do širšího povědomí.

„Když to srovnám s florbalem, který vznikl v podobné době jako futsal, tak pokulháváme. Zanedbala se u nás propagace. Už i ve futsale se ale vše mění, i když možná ne tak svižně, jak bychom si představovali. Ale taky nevíme, jaké jsou možnosti. Parník florbalu se bude těžce dohánět,“ dodává Petlach.

Bude právě Vyškov oživením nejvyšší soutěže?