Rameno drží a zase můžu hrát s elitou. Vondroušová v Paříži zaplašila černé myšlenky

Paříž (od našeho zpravodaje) – Po tříměsíční zdravotní pauze si Vondroušová na oblíbené antuce totiž dokázala, že pokud rameno drží, může klidně znovu dělat vlny i v nejvyšších patrech WTA. A to je teď pro 25letou hráčku to nejdůležitější zjištění.

Za celý týden jste opravdu neměla žádné problémy?

Musím říct, že rameno bylo super. Trochu mě tahá tříslo a od včerejška mám nějaký kašel, ale cítila jsem se v pohodě. Jak toho člověk tolik nenahrál, tak je pak zadýchaný, ale zápas jsem zvládla dobře.

Z Paříže odletíte spokojená, je to tak?

Jdu po malých krůčcích. Přijela jsem sem vyhrát alespoň kolo a hrála jsem dobře. Proti Jessice jsem předvedla nejlepší výkon, takže jsem za to moc ráda. Bylo to fakt vyrovnané, na to, že jsem za poslední rok skoro nic neodehrála. Jsem za to vděčná.

Co po první sadě Pegulaová změnila?

Začala trochu líp servírovat, ve třetím setu úplně. A byla agresivnější. Ze začátku jsem delší výměny vyhrávala spíš já, ale ona se pak neskutečně zvedla a bylo to těžké.

Je nějaká zbraň na její ploché údery?

Je to s ní strašně těžké, protože hraje přímé placky, které strašně sjíždějí – a nedá se z nich skoro nic dělat. Bekhend po lajně hrála fakt dobře, strašně mě jím tlačila. Ale pro mě je to zase super zkušenost, jsem za ten zápas ráda.

Dá se říct, že úvodním setu jste sama sebe překvapila?

Šla jsem na kurt s tím, že jsem toho moc nečekala, chtěla jsem si hlavně zahrát dobrý zápas. Ona trochu víc kazila, ale pak šla do výměn a ve třetím setu už mě drtila, i servisem. Já už tahala za kratší konec. Když jsem ve třetím setu nevyužila brejkboly na 2:0, tak už se to vezlo.

Mrzí vás druhá sada, kdy jste ještě dotahovala z 1:5 na 4:5? Odvracela jste šest setbolů…

Přišlo mi, že ona byla v tom setu lepší, začalo se to otáčet. V posledním gamu jsem ale zkazila jeden volej, to bylo takové smolné.

Neodpadla jste pak trochu kondičně?

No, nebylo to úplně ono. Ona mi to začala zabíjet a na důležitý míč mi dala eso, takže jsem toho moc dělat nemohla. Začala do toho víc chodit. Když se na to člověk kouká, tak to asi tolik nevypadá, ale její údery jsou strašně rychlé, takže je těžké se z toho nějak dostávat. Já mám hru takovou, že musím být fit, musím běhat a výměny si uhrávat. Pak už to bylo těžší, ale že bych úplně nemohla, to ne.

Ale ze svého pařížského představení musíte mít dobré pocity, že?

Na to, že jsem nehrála zápas, nevím jak dlouho, a teď jsem skoro ani netrénovala, tak jsem z toho příjemně překvapená. Pro mě je zase dobré, že vidím, že s těmi holkami můžu hrát. Po pauze je to strašně těžké i na hlavu. Člověk si říká: Vrátím se někdy na tu úroveň? Každý zápas je strašně těžký, ale zároveň důležitý.

Na kurtu jste vypadala hodně pozitivně, dokonce jste se i smála…

Hrát proti Jessice na centru, navíc vyrovnaně, už bylo za odměnu. Jsem za takové zápasy vděčná. Stres se ze sebe snažím setřást, prostě si to víc užívám.