Trénuje v Česku, vládne světu. Japonku z Domažlic čeká v Tokiu šílenství

Křišťálové trofeje ze Zlaté tretry nemusí vozit domů přes půlku světa, jen téměř na druhý konec republiky. Zatím má doma dvě, v úterý bude usilovat o třetí. „Chtěla bych ji získat. Doufám, že hodím ještě dál než v Oslu,“ hlásí Kitagučiová, která v norské metropoli ovládla Diamantovou ligu výkonem 64,63 m.

V souboji s mladou Srbkou Adrianou Vilagošovou, který si v Ostravě zopakuje. „To je dobře, potřebuju silné soupeřky,“ vypráví usměvavá Japonka češtinou, než po chvíli raději přejde do angličtiny. Po Zlaté tretře se hned přesune do své rodné země na národní šampionát, pak se vrátí do Domažlic. Další cesta do Asie už přijde před mistrovstvím světa.

Počítá, že při vrcholu sezony v Tokiu na ní budou upřeny oči desetitisíců fanoušků, kteří si budou chtít vynahradit, že na covidové olympiádě na Národní stadion nemohli. „Doufám, že bude plný. Je pravda, že po olympiádě mě v Japonsku víc lidí zná a fandí mi,“ postřehla.

To, aby její přípravu směrem k pozdnímu vrcholu sezony ukočíroval, má na starosti Sekerák. Umí to, jak už několikrát dokázal. I když období po olympijské sezoně bylo pro sehranou dvojici, která spolupracuje už šest let, náročné.

„Bylo toho dost, i méně komunikovala, každý ji chtěl,“ vyprávěl Sekerák po tiskové konferenci před Zlatou tretru a rozhlédl se po sále. „Tady je vás tak dvacet novinářů, tam jich bývá 200,“ dokládá popularitu své svěřenkyně, za níž do Domažlic vyrážely i celé štáby.

„Letos se k nám zatím nehrnou, šéfuje to její hlavní sponzor, aby měla klid. Uvidíme, co přijde v srpnu,“ říká Sekerák. Hlavním sponzorem jsou japonské aerolinky, které se starají o zázemí nejlepší oštěpařky současnosti.

„To je úžasné, kdyby takové měli naši nejlepší atleti, to by bylo něco,“ uznale říká kouč. V praxi to znamená třeba to, že japonská skupinka v Domažlicích se rozrostla. O Kitagučiovou se stará její fyzioterapeut, kuchařka a také její maminka, v níž má oporu.

Sekerák pak skládá optimální trénink. Ten letošní na Chodsku nezačal ideálně. „Hned při prvním si zvrtla kotník na trávě, vypadalo to ošklivě,“ říká. Japonka absolvovala sonografii i rezonanci, pomáhal doktor Českého olympijského týmu Jiří Neumann, výsledky vyšetření byly naštěstí pozitivní.

A tak postupně nohu opět zatěžovala a forma rostla. „Teď jsme měli luxusní házení, fyzicky jde nahoru,“ pochvaluje si Sekerák. Po návratu z japonského šampionátu se budou chystat v Domažlicích až do soustředění před MS v Turecku.

V září v Tokiu už bude rozhodovat i psychická odolnost tváře šampionátu. „Ona má hlavu obrovsky silnou, potřebuje být pod tlakem. Když bude na malých závodech, kde se hází 58 metrů, tam se nevybičuje, na velkých akcích ano,“ říká kouč, jehož svěřenkyně už několikrát dokázala zmobilizovat psychické i fyzické síly v závěrečných pokusech.

A Sekerák u toho vždy hned za sektorem byl. „Jsem moc ráda, že se mnou jezdí,“ děkovala mu v Oslu. „Už se známe, vím, jak zareagovat, dorozumíváme se mimikou. Hlídám i počasí, obejdu stadion, kdy zapadá Slunce. V Paříži se to vyplatilo, tam vyhrála hned prvním pokusem,“ připomíná její životní závod na olympiádě.

Na spolupráci jsou domluveni do konce letošní sezony. Co dál? „Ještě jsme se o tom nebavili. Ale klidně bych pokračoval, baví mě to. Záležet bude na ní i jejím hlavním sponzorovi,“ ví Sekerák, jenž je zároveň výrobcem oštěpů. Jeden typ nese název „Giant baby“, což je přezdívka Kitagučiové.