Šmicerův syn se blýskl proti hvězdám. Pak vzkazoval: Díky, táto!

Šmicer mladší po změně stran korigoval z penalty na konečných 1:6. „Bylo by to těžký, kdybych nedal. Hodně bych to poslouchal od táty, dědy i všech Chaberáků,“ usmíval se.

Jeho dědečkem je exreprezentant Ladislav Vízek, jehož dceru Pavlínu si vzal Vladimír Šmicer. Další slavný člen fotbalové dynastie po báječné kariéře vede jako předseda Dolní Chabry. A na stoleté výročí klubu sezval své bývalé spoluhráče, jako je Nedvěd, Poborský, Koller, Berger, Fowler, Hamann, Heskey nebo Dudek.

A člen třetí generace fotbalového rodu? Jiří Šmicer je jednadvacetiletý mládenec, který kope pražský přebor za áčko Chaber. Tedy spíš kopal, tým z páté nejvyšší soutěže minulý týden po neúspěšné baráži z něj sestoupil, což ovšem velkou červnovou slávu nezkazilo.

„Je to něco neskutečného. Když táta s tím nápadem přišel, moc jsem se na zápas těšil a jsem rád, že jsem si zahrál,“ vykládal Šmicer junior. „Děkuju tátovi, že jsem si mohl zahrát s takovýma hvězdama.“

Šmicer mladší přiznával, že táta byl před exhibicí doma nezvykle poněkud neklidný. Se starou gardou Liverpoolu si navykl, že podobné události se pořádají v obřích arénách a nikoli v areálu, kam se po instalaci dočasných tribun vmáčklo něco přes dva tisíce lidí.

„Určitě byl (táta) hodně nervózní, bylo to na něm vidět. Většinou nebývá, ale k takhle velké akci to asi patří. A všechno vyšlo bez chyby,“ pochvaloval si potomek.

On k příjemné sobotě přispěl gólem. Kromě něj byl aktivní. Běhal. Kličkoval. Nebál se proti vysloužilým velikánům.

Narodil se v létě 2003, když táta Vladimír hrál za Liverpool. Za necelý rok jeho otec s krajany okouzlil na Euru v Portugalsku. O skoro dva roky později se celá rodina po triumfu v Lize mistrů stěhovala z Anglie. I proto si otcovy spoluhráče z Anfield Road moc nepamatuje.

„Byl jsem maličkej, ale sestřihy jsem si pouštěl,“ ujišťoval. „Ti hráči mají neskutečnou kvalitu, je sen si s nimi zahrát. Třeba Robbie Fowler je můj vzor.“

Šmicer junior platí za ofenzivního jinocha. V uplynulé sezoně pražského přeboru zvládl 21 startů a tři góly.

Už si zvykl, že mu v brandži dost lidí předhazuje slavné předky a že třeba k otcově umění to má daleko jako z Chaber do Bordeaux, kde Šmicer starší zakončil zahraniční putování. „Lehký to není. Už jsem ale starší, beru to s větším nadhledem,“ dodával synátor. Fotbal ho baví, ale sám dobře ví, že ho mydlení do meruny nejspíš živit nebude.

Podědil něco jiného. Má slušnou vyřídilku a ač není na rozhovory s médii zvyklý, před hroznem mikrofonů a diktafonů se blonďatý mladík rozhodně nezadrhával.

Proti týmu World Stars nastoupili vysloužilí borci pražského klubu, který doplnilo několik členů současného áčka. Šmicer junior mezi nimi nechyběl. A když se foukla penalta, spoluhráči ho postrčili k mičudě.

„Nečekal jsem to. Když se odpískala, šel jsem od balonu trochu pryč. Myslím, že je to i vidět na videu,“ usmál se Šmicer. „Na penaltu jsem si ale věřil, i když je moc nekopu. To spíš standardky nebo trestňáky.“

Táta a vrchní organizátor ho chválil: „Kdyby se z penalty netrefil, byl bych smutný já, paní i rodina. Jsem hlavně rád, že daly Chabry nějaký gól.“

A symbolické bylo, že tím někým byl někdo s příjmením Šmicer.