Ukázal soupeřům, kdo je šéf. Zlato ale Fuksa rychle odevzdal

Usmíval, minimálně v duchu. Zároveň jsem si říkal celou dobu, že není konec, dokud není konec, kvůli té sobotě. Ale věřil jsem si, že tady by to už mělo klapnout, navíc mě ještě čeká debl, tak nějaké síly zkusím ušetřit. Byla to makačka, nebudeme si nic nalhávat. Chtěl jsem to od začátku napálit, ukázat jim, kdo je tady šéf. A to se mi povedlo.

Naštěstí to nemuselo být na sto procent. Soupeři na mě tolik netlačili, takže jsem mohl předvést pořád jen těch 99 procent a dneska to na vítězství stačilo.

Jasně, byl jsem trénovat, jak jsem si slíbil. Myslel jsem, že pojedu s gumicukem jen kousek, nakonec jsem s ním absolvoval celý trénink, protože jsem tu vodu potřeboval lépe cítit. Zatím to tu nebylo ono, ale snad se to dneska zlepšilo.

Mohl jsem být naštvaný maximálně na sebe. Snažil jsem se co nejrychleji zapomenout, ale samozřejmě jsem na to myslel celý den, i když jsem usínal, a v noci se mi o tom zdálo. Ale teď už to přebolelo, je tu titul a to bude ta nejlepší vzpomínka.

Už mě viděla na českých závodech, ale mezinárodní jsou tyhle první. Tak jsem moc rád, že jsem jí mohl pověsit na krk zlato, když včera měla stříbro.

Kolik je? Šest ráno? Vysvitlo sluníčko a já už mám titul mistra Evropy (úsměv – startovalo se v 9.06, pozn. red.). Lehce foukal protivítr, což vám dodá sílu, konečně jsem hezky cítil ten záběr.

Všechny na jídelní stůl. A když získám nějakou další, půjde do prádelny. Letos chceme dostavět dům, kde budu mít svoji místnost, a tam si nějaké medaile pověsím.

Nikdy to neznamená nic konkrétního. Chtěl jsem je mít béžové, k tomu černá, protože s černou chodili bojovníci do boje. A červená je taková agresivní.

Líbí se mi, když mám nehty upravené a odliším se od jiných. A zároveň je to rituál, aby hlava měla klid a já pořád dokola neřešil kanoistiku. Jsou to detaily, které mi mohou pomáhat.