Lék na bolestivé vzpomínky? Drtivý triumf. Českou šampionku vyvolávali diváci

Jsem ráda, že jsem to po loňském roce dokázala. Já se snažila ty vzpomínky zahnat a mám radost, že jsem se tím nenechala ovlivnit. Tady se musíte soustředit na každou další rozjížďku a spoléhat na to, že vám i štěstí bude přát.

Jsem strašně ráda, že se mi to povedlo právě tady v Troji. Holky se posouvají pořád dopředu, celá disciplína také a mně se povedlo dojet jako první. To je neskutečné.

Užívala! Ohlídla jsem se dozadu a viděla, že jsou daleko. Tak jsem se podívala na břeh a tam to bylo úplně šílené. A pak to vyhlášení? Na něj budu dlouho vzpomínat.

Já se snažím vůbec nebýt v tom okamžiku a nevnímat, co mě čeká. Spíš si tak zpívám v hlavě a snažím se nepřipouštět si tlak. Většinou se dostanu do nějakého rytmu, nebo si vymyslím nějaký beat v hlavě, nic konkrétního. Ale fakt mi to pomáhá.

Měla jsem to předem rozmyšlené s trenérem (Lukáš Kubričan). Vždycky mi řekne, co je nejlepší, a já mu stoprocentně důvěřuju. Je to hlavně jeho práce, v krosu je hodně těžké se rozhodovat, tak jsem moc ráda, že mám někoho, kdo mi poradí.

Určitě ho teď trénuju víc. Našla jsem si k němu cestu a baví mě víc a víc. I když je tlak větší, jak závodíte najednou jen v jedné kategorii. Bylo těžké se smířit s tím, že mi nominace nevyšla, ale jsem ráda, že se v crossu zlepšuju a snad mi to do budoucna pomůže i v klasickém slalomu. Teď mám před sebou šampionáty do 23 let, tak se zase budu soustředit víc také na slalom.