S Peltou smlouvu upekl na benzínce, nyní bývalý jablonecký kapitán pomáhá lidem z dluhové pasti

Na jaře 2010 v domácím zápase se Spartou skvělou nahrávkou vysunul Tomáše Pekharta do velké šance, kdy jen stačilo pohotově trefit prázdnou bránu. Jenže tehdy nejdražší posila v historii Severočechů situaci podcenila a dobíhající Erich Brabec míč stihl tečovat na tyč. Zápas skončil bezbrankovou remízou a Pavlík a spol. nakonec ligu uzavřeli na druhém místě se ztrátou pouhého bodu na mistrovskou Spartu…

„Mohli jsme ji porazit a kdo ví, jak by to pak dál vypadalo… Zpětně to samozřejmě mrzí a jak je člověk starší a už nemá možnost tam být, mrzí ho to o to více,“ vzpomíná Pavlík v dalším díle podcastu Kopačky na hřebíku na patnáct let starý zápas, kdy byl ve své kariéře nejblíže trofeji.

„Dvakrát jsem byl ve finále poháru a nikdy jsem ho nevyhrál. Později si ze mě kluci v Prostějově Lukáš Zelenka, Míša Pospíšil nebo Péťa Papoušků dělali srandu, že jsem byl vždycky druhý. Říkal jsem jim, že alespoň doma jsem první,“ směje se bývalý obránce Brna, Slovácka a Jablonce.

Po nejúspěšnější sezoně byl jako kapitán za majitelem klubu Miroslavem Peltou vyjednávat o vyšších prémiích za postup do evropských pohárů. „Víceméně mi potom byla futra malá,“ usmívá se razantní Peltově reakci.

Poslední, 235. zápas v nejvyšší soutěži odehrál v květnu 2012 v Mladé Boleslavi a tenkrát v žádném případě nepočítal s tím, že už žádný nepřidá. „Tehdy by mě to ani ve snu nenapadlo,“ přiznal šok z předčasného konce v Jablonci, kde dotrénoval František Komňacký a jeho nástupce Václav Kotal již o služby kapitána nestál.

„Celkově jsem byl ze schůzky s trenérem Kotalem opařený, ale byla to jeho volba. On byl zodpovědný za skladbu svého týmu a asi jsem mu do něj nezapadal. Musel jsem to přijmout, což nebylo snadný. Určitě jsem kousal desítku drát, protože na jaře jsem nestřídal, hrál všechno, takže to přišlo jako blesk z čistého nebe,“ připouští po třinácti letech.

Poté již působil pouze v nižších soutěžích. „Pád z ligového fotbalu jsem měl alespoň postupný, nespadl jsem z výšky hubou na beton. Pak jsem se našel v současné práci, kde se snažíme poradenstvím dostávat lidi z dluhových pastí, těch lidí je v Česku strašně hodně,“ říká. Oddlužováním se živí již osmým rokem.

Kromě toho v podcastu vzpomíná, jak kouč Jaroslav Hřebík trestal hráče na tréninku žlutými a červenými kartami, jak se na smlouvě s Peltou dohodl na benzínce, na své spoluhráče v čele s Davidem Lafatou či prozrazuje svůj specifický názor na trenérské licence.