Už nechci být tak hodný, uvědomil si Procházka. Přiznal i problémy během zápasu

Musím být upřímný v tom, že v přípravě jsem nebyl tak agresivní. Měli jsme všechno víc pod kontrolou, což mi zůstalo až do zápasu. Měl jsem tam problém se úplně zapnout, protože už ze staredownů se soupeřem a jak jsme se předtím viděli, na mě působil jako velký sympaťák. Navíc to tak mám ve většině zápasů, že nejprve potřebuju něco schytat, abych zapnul extra motor a surovou sílu, kdy zároveň získávám lehkost a rovnováhu. To je můj hlavní úkol do dalšího zápasu – nebýt tak hodný.

Samozřejmě. Mám na mysli ten začátek, který už nechci opakovat. To je něco, co je pro mě velké ponaučení pro příští zápasy, byť jich mám za sebou víc než 30 a mohl bych vědět co a jak. Člověk se ale pořád učí.

Je to něco mezi dvojkou a trojkou, spíš trojka. Takže jako celou dobu na střední. (smích) To poslední kolo bych hodnotil asi trochu líp, ale furt to bylo hodně riskantní. Ale nešlo to jinak než to trochu hnát přes závit. Jsem prostě takový, akceptuji to. Není sice můj cíl tohle předvádět a nedělám to schválně, ale teď to opravdu nešlo jinak. Při tréninku mám rád elegantní práci, kdy si člověk dokáže vítězství získat jemně, snadno, rychle, jasně a rozhodně.

Půl roku jsem na něčem pracoval, což jsem chtěl ukázat. A věřím, že jsem zlomek z toho doopravdy předvedl. Bohužel až v posledním kole, kdy jsem si v té bouři konečně našel klid.

Je to pro mě takové zadostiučinění. Ale já především chci být takový, jaký jsem. Mám rád, když do toho dám všechno a dělám práci nejlépe, jak dovedu.

Ještě ne, ale mám to v plánu. Potřeboval jsem se jen nadechnout a vstřebat všechny ty věci kolem zápasu. Bylo tam moc vjemů. Dokonce nedělám ani to, že bych šel pařit, ale teď jsme byli na party. Bylo to pod kontrolou a na klid. Jen se trochu pohoupat.

Pár jich tam bylo, myslím, že dva, kdy jsem si trochu zabruslil. Teď si úplně nevybavuji, kdy přesně to bylo, ale mám pocit, že ve druhém a třetím kole.

(zamyslí se). Trochu jo. I přesto byl opravdu pevný a nenechal se, což zároveň oceňuji.

Nebylo to na 200 procent, ale jsem vděčný, že jsem do něj mohl nastoupit a být bez fatálního omezení.

Bohužel ne. Jen jsme si před zápasem telefonovali. Mrzí mě, že jsme se nepotkali.

On měl na rozdíl ode mě zapnutý motor, což jsem měl na Ankalajeva i já. Když jsme ho poprvé potkali v Performance Institutu (PI), tak prošel kolem nás a normálně mě pozdravil, což jsem absolutně nechápal. Došlo mi, že je takovej sporťáček a všechny ty texty nejspíš nejsou z jeho hlavy. Ale musí za to převzít zodpovědnost. A to mé dojetí nad Pereirovým vítězstvím? Byl jsem spíš rád, že ho porazil a došlo mi, že to může směřovat k našemu třetímu zápasu, až jsem si řekl: Sakra, třetí zápas. To by znamenalo všechno, nebo nic.

Já budu především stát o to, aby další zápas byl titulový a je jedno, proti komu to bude. Teď bych si ze všeho nejvíc aspoň na chvíli oddychl. Po dokončení univerzity jsem neměl den volna, protože jsem hned skočil do přípravy. Jsem rád, že mám konečně trochu času.

Zachovám si jeden trénink denně – člověk musí být neustále v kondici. Bez toho nejde být profesionálním atletem a ze dne na den si říct, že se prostě budu válet a jíst chlebíčky. Strava, dech, meditace, tréninky. Všechny tyhle věci je potřeba držet konstantně. Tak to mám rád.

Je tu možná trilogie s Pereirou a potenciální zápas s Ulbergem. Pak už nevím, kdo je pod ním… Jak jsem ale řekl, já budu stát o to, aby další souboj byl titulový.

Ať jde kamkoliv (smích)…. Když jsem ho viděl v místnosti, kde se dělala váha, tak tam byl zabalenej a vypadal strašně. Mučil se, až jsem si říkal: Kámo, máš to zapotřebí? Všichni zápasníci by v tomhle měli mít rozum. Já s mojí váhou dokážu vygenerovat větší sílu než většina zápasníků v polotěžké váze. Alexe jsem v našich zápasech dvakrát hodil a nebylo to tak složité. Je lepší zápasit ve váze, ve které se člověk cítí přirozeně dobře.

V lednu mám jet na Antarktidu, tak jsem si řekl, že bych chtěl potom nebo už předtím začít pomalu s přípravou. Pokud by Antarktida nevyšla právě kvůli zápasu, tak je mi to jedno. Zápas má mnohem větší prioritu.

Přišla nabídka. Popisoval mi to i Jiří Kolbaba (český fotograf a spisovatel), který říkal, že je to jedno z nejkrásnějších míst na světě.

Pozval nás DJ KSHMR, se kterým jsem se poznal na Zrće v roce 2022 po zisku titulu. Vzal nás na party s DJ Tiëstem, což je v tomto světě legenda. Byl jsem šťastný, že jsem si mohl s tímto profesionálem podat ruku. Krásná věc, bylo mi ctí. Padlo i pár panáků, šli jsme si zahrát a zdvojnásobili jsme to na ruletě. (úsměv)

To ani nechci říkat nahlas… Nejsem typ člověka, který by si kupoval věci a různé kravinky, ale začaly se mi líbit hodinky. V minulosti jsme po každém zápase dostávali nějaké dárky, byla to taková hezká vzpomínka na daný boj. A tohle je pro to jako dělané.