Lístky za 19 000? Dražší než na hvězdy NHL, přesto jdou na dračku, žasnou čeští sourozenci

Natálie: Minulý týden jsem v hale spadla na schodech… Ale už jsem bez berlí, hezky se o mě starají, jen mám trochu diskomfort…

Natálie: Bylo to skvělé! S Finy jsme se shodli, že se tam musíme vrátit, i bychom si uměli představit tam chvilku žít. Stihli jsme to nejznámější jako Times Square, Brooklyn Bridge, sochu Svobody… Obecně jsme hodně chodili, abychom i ušetřili peníze.

Filip: Třeba dvacet kilometrů denně. Ale bylo to příjemné vyčištění hlavy.

Filip: Nepočítali, já nad tím vůbec nepřemýšlel. Už po kraťasu jsem říkal, že jsme rádi, že jedeme na olympiádu, i když to úplně jasné nebylo… My se soustředili na náš program, protože kraťas se nepovedl. Zase to bylo takové hořkosladké mistrovství světa jako vloni. Ta chyba nebyla tak drastická, jako udělali Finové nebo Litevci, spíš taková ukázka, že se může stát cokoliv. I páry z elitní světové desítky pak nebyly kvalifikované na olympiádu. Tak jsme rádi, že jsme ten stres ustáli a zajeli dobrou jízdu. Body, jaké jsme dostali, jsme nepochopili my ani trenéři, ale k tomu radši nic říkat nebudu.

Natálie: Všichni jsme se po kraťasu shodli, že jsme úplně vyčerpaní. Na večeři jsme jen seděli a říkali, tak ještě zítra… Bylo to náročné. Ta chyba v kraťasu mě fakt mrzela, byli jsme dobře naladěni, měli fajn tréninky. A přesně před tím prvním twizzlem to byl takový moment, kdy mi na sekundu proletěl hlavou celý život a pak prázdno…

Filip: Zase nám ty šampionáty ukázaly, na čem pracovat. Evropa ani svět se nepovedly, jak jsme chtěli, nezajeli jsme to co na tréninku. Víme, že musíme zapracovat na mentální stránce, abychom zvládali ty emoce a stres.

Filip: My už to s trenéry moc neanalyzovali. Spíš jsme řešili, jak změnit choreografii, hudbu… Já ani ten volný tanec neviděl ze záznamu. Na YouTube mi nešel pustit ani přes VPN, asi mi něco říkalo: Nekoukej na to. (úsměv) Ale ta zpětná vazba po jízdě, kdy bylo ticho a všichni měli otevřená ústa, pak jsme byli v mixzoně a chodili za námi, že naše body nechápou… Dívali jsme se jen na zápis, kde byly velké rozdíly, třeba tři rozhodčí nám dali za prvek plus čtyři a další tři plus jedna.

Natálie: Po technické stránce byl ten program kvalitně proveden a tohle už moc neovlivníme. V téhle situaci jsme nebyli sami, ale ve finále jde pořád hlavně o to, abychom ten sport dál měli rádi a užívali si ho. A tady šlo o vstupenku na olympiádu, což nám vlastně docvaklo až týden po závodech.

Filip: Zrovna jsme byli na letišti a zveřejnili to na Instagramu, tak bylo super, že jsme to mohli sdílet s Finy, kteří také získali dvě místa.

Natálie: Chtěla už na mistrovství Evropy, kde to nevyšlo pracovně, tak si udělala dovolenou, přiletěla dřív, šli jsme se projít po Bostonu. Bylo to super. A hned, jak jsme vlezli na led, věděli jsme, kde mamka sedí.

Oba: Hlavně je slyšet. (smějí se)

Natálie: Na kraťas už si ho koupila hned po Bostonu. Jediné, co nás překvapilo, jak jde krasobruslení na dračku, prý i víc, než hokej, který je mnohem levnější.

Filip: Na volné jízdy stojí lístek i 750 eur (skoro 19 000 korun), to je fakt šílené.

Filip: Měli jsme tu v Poděbradech mítink, kde nám říkali, že pro závodníky snad bude možnost sehnat ještě nějaký lístek na jejich soutěže, tak uvidíme.

Filip: Přemýšlím o tom. Nejsem úplně velký fanoušek tetování, ale přece jen je to velká životní událost.

Natálie: Říkala jsem si, že když pojedeme na druhou olympiádu, asi bych do toho šla. Ale nějaké hodně malinké, jemné, aby to bylo holčičí, ty velice výrazné motivy moc nemám ráda.

Filip: My je tam vzali už po kempu v České Lípě, kde jsme vloni domlouvali ten New York, letos je v plánu zase i s výletem do Prahy a po mistrovství světa určitě taky. Je to dobrá adresa, a co jsem slyšel od svazu, bude to fakt velká a super akce.

Filip: Zatím vůbec. Možná až tam teprve doceníme, jak lidé krasobruslení sledují. Občas se stane, že jdeme třeba k doktorovi a hned pozná, že jsme sourozenci Taschlerovi, tak je hezké vidět, jak lidé krasobruslení sledují. A v Praze to bude pořádný humbuk.

Natálie: Začali jsme poslouchat hudby hned po návratu z New Yorku, v Itálii jsme toho na ledě moc nestihli, jak jsem spadla, pak už jsme letěli do Česka.

Filip: Stavba programů začíná v květnu tak i tak. Rytmický tanec bude na dekádu devadesátek, tam už máme hudbu navrženou, jen je třeba ji sestříhat. A na volný tanec máme koncept, bude to něco úplně jiného, než jsme zatím jezdili. Taneční a energické, což je nám přirozenější.