Jela jsem pro tátu. Česká olympionička zvládla nominaci i přes těžké období

Vladislav Galuška Antonii stejně jako obě její sestry k peřejím přivedl, byl jejich prvním trenérem i věrným fanouškem, zároveň se jako výrobce lodí stal výraznou postavou vodního slalomu nejen v českém měřítku. Jenže před několika týdny byl hospitalizován po mozkové příhodě, z níž se nyní zotavuje.

„Letos to bylo trochu náročnější kvůli tomu, co se dělo doma, sport pro mě nebyl prioritou číslo jedna,“ vyprávěla Galušková krátce poté, co si v neděli v pražské Troji zajistila českou reprezentaci. Při bodové shodě s Kateřinou Bekovou rozhodoval až poměr vzájemných výsledků.

Po dvou závodech na Trnávce se přitom nejevila jako adeptka na postup. V prvním ani nepostoupila do A finále, ve druhém skončila šestá. „Tam to bylo hrozně těžké, táta mi chyběl, někteří lidé mi ho připomínali, byla jsem smutná,“ přiznává 23letá kajakářka.

„Pak jsem byla za tátou v nemocnici, usmál se na mě a dorozuměli jsme se, že to tam mám poslat, takže jsem v Troji nejela pro sebe, ale hlavně pro něj, protože mu dělá radost se koukat,“ říkala Galušková, jejíž tatínek poprvé v její kariéře na břehu v Troji chyběl.

„Za těch osmnáct let, co jezdím, se mnou byl pokaždé. Mladší ségru trénoval pořád, teď si ji vzal můj trenér pod sebe a minimálně na Trnávce to zvládla o dost lépe než já,“ chválila o pět let mladší sestru Báru, které na břehu také vydatně fandila.

Sama tátův pokyn splnila na jedničku, v sobotu byla ze všech nejrychlejší, v neděli brala třetí místo, tedy přesně výsledek, který potřebovala k nominaci.

„Jak jsem to dokázala? Láskou ke sportu. Troju mám ráda, baví mě to tu. Přes podzim a zimu jsem přípravě obětovala strašně moc, tak jsem to nechtěla vzdát, to není v mé povaze,“ říkala svěřenkyně Miloslava Říhy, která bude reprezentovat Česko na letošních vrcholných akcích spolu s Gabrielou Satkovou a Lucií Nesnídalovou.