Praskaly mu kosti, pak věřil vlastním nočním můrám. Jezdec popsal trauma z těžké nehody

Čtyřiatřicetiletý závodník, který je považován za vůbec nejlepšího v britské historii, utrpěl celkem patnáct zlomenin včetně dvojnásobné fraktury stehenní kosti, roztříštění pažní kosti, dvanácti zlomenin žeber a navrch měl vykloubené rameno. To vše je následek nárazu do bariéry ve velké rychlosti.

„Pamatuju si z toho závodu úplně všechno. Měl jsem docela slušný start, takže jsem při nájezdu do zatáčky lehce přidal plyn. Mladý jezdec z první dráhy narazil do jezdce ze druhé a ten pak smetl mě,“ vybavil si příčinu nehody v rozhovoru pro list Daily Mail.

„Když mě to vzalo s sebou, položil jsem motorku na bok a klouzal směrem k bariéře. Nejdřív do ní narazila moje motorka, kterou bariéra vyhodila asi o metr do vzduchu. Když jsem viděl, jak se motorka zvedá, věděl jsem, že je zle. Pak jsem narazil do bariéry a slyšel, jak mi praská stehenní kost. Bylo to skoro, jako když jste pod vodou a zlomíte větev. Ten zvuk je tlumený, ale přesto děsivě jasný,“ vykládal dále.

Po nárazu zůstal bezvládně ležet, ale vše vnímal a ihned mu bylo jasné, že jeho zranění jsou vážná. Ani ne kvůli bolesti, ale spíše z vyděšených výrazů lidí, kteří se kolem něho shromáždili.

„Tvář týmového manažera vypadala, jako by právě viděl ducha. Jeden člověk při pohledu na moje tělo brečel,“ vybavil si.

Jeho ruce byly zkroucené do naprosto nepřirozených směrů. Po prvotním šoku se začala dostavovat obrovská bolest a jezdec, který reprezentuje Velkou Británii na špičkové úrovni více než dekádu, prosil polské lékaře o utišující léky. „Pořád jsem opakoval ‚bol, bol‘, což v polštině znamená bolest,“ prozradil.

Pamatuje si ještě zvuk helikoptéry, pak upadl do kómatu. „Vždy jsem si myslel, že kóma je takový příjemný spánek. Je to ale přesně naopak. Bylo to strašidelné. Měl jsem v sobě sedativa, léky proti bolesti a antibiotika. Měl jsem halucinace a noční můry. Normálně, když máte noční můru, tak se vzbudíte, jenže já jsem se vzbudit nemohl,“ popisoval těžké stavy.

„Jakmile jsem se vzbudil, věřil jsem, že všechno, co se mi zdálo, byla realita. Když mě moje žena Faye uklidňovala, že to byly jen zlé sny, byl jsem na ni naštvaný, že mi nevěří,“ svěřil se.

Nyní má už důvod k mírnému optimismu, jeho rehabilitace probíhají na výbornou, podle lékařů je o osm týdnů napřed oproti plánu. O návratu k závodění nicméně zatím neuvažuje. Chce se hlavně zotavit ze zranění, která doktoři označili za život ohrožující.

Není vyloučeno, že bude muset na další operaci pažní kosti, protože byla roztříštěná na 27 místech a zatím není jisté, zda kovová fixace pomohla kostem správně srůst.