Prskavce strhla kulisa, teď míří na Tour. Když nepřijde o bydlení

Za to jsem rád, že jsem se po roce do finále vrátil. Je to pro mě takový krok, aby mě to zase na kajaku pořádně bavilo. Ale ta finálová jízda byla taková… Na každém jiném svěťáku bych řekl, že byla upracovaná a těžkopádná, ale tady je atmosféra tak velká, že se tím necháte strhnout. To přesně se mi stalo. Udělal jsem drobnou chybu, pak jsem to chtěl urychlit a tlačil loď až do cíle. Ale tady jsou diváci tak blízko trati, klidně metr, že se vždycky necháte strhnout. V tom je Praha unikát a je to hrozně husté.

Jak jsem si dole trať zkracoval, ztrácel jsem sekundy. Ale jet na jistotu není můj styl. Říkal jsem si, že tu chybu někde sjedu, bohužel jsem tam ztratil ještě víc. My s Titouanem zase tolik soupeři nejsme, má úspěšné sezony až poté, co se mi trochu přestalo dařit. Doufám, že se potkáme, až budeme oba v plné síle a bude to vyrovnaný souboj.

Je trochu nestandardní, že se nám tu v uvozovkách nedařilo. Je to částečně dané tím, že krátký slalom se nám hodně vydařil a měli jsme víc jízd než ostatní, kteří odpočívali a šli do toho až dnes. Ale věřím, že jak máme mladý tým, všichni nasbírali skvělé zkušenosti. Adam Král tu jel na singlu první velké finále na svěťáku doma, kde je divácká kulisa úplně nesrovnatelná. Třeba ty zkušenosti tým zúročí už na mistrovství světa.

Škoda že ne osm, na singlu jsem byl třináctý, což mě hodně mrzelo, tam jsem se cítil fakt dobře. Náročné to je, ale tady prostě chcete jet finále a užít si to. Atmosféra je super a kromě toho dnešního finále se mi jízdy povedly. Musím zůstat nohama na zemi, na kajaku se hledám a nejsem ve formě, v jaké jsem býval.

Vyhledal jsem si, kudy se letos jede, a pak našel nejbližší slalomový areál. Ukázalo se, že to je taková piditrať pro děti, což je ideální. Zároveň je to taky dobré na kolo, start první etapy máme asi sto kilometrů, cíl druhé asi třicet, tak bychom je mohli vidět. I když jsem se teď dozvěděl, že možná lepší je představovačka týmů, tak to musím zkonzultovat s rodinnou radou. Tím myslím naše dva kluky, já ani Terka v tom nemáme moc slovo. (úsměv) Takže naše dovča bude kolo a voda, budeme muset i na dva dny k moři, jinak s námi Terka už nikam nepojede…

Ano, jsem rád, že je baví. Potřebují někde vybít tu energii, kolo je pěkné, já s Terkou si odpočineme. Letos jsme dojeli nejdál asi třicet kilometrů z kempu od tratě v Paříži k Eiffelovce, Mareček má ještě kolo bez převodů a ušlapal to. To bych řekl, že už je trochu za čárou, tam dáme asi kratší výlety. (úsměv)

To ne, prostě přijedu a řeknu: „Dobrý den, můžu si tady zajezdit?“ A snad řeknou že jo. Bude to takové překvápko, pak by to nevyšlo a třeba by byli smutní. Když jsem teď na pohár žáků k nám do Brandýsa vzal Jessicu a Noemie Foxovy, říkal jsem trenérům, ať to dětem neříkají, a o to větší radost pak měly. Akorát jsem už měl ve Francii částečně zarezervovaný kemp a pak jim neodpověděl na mail, tak se trošičku bojím, abychom měli kde bydlet. Kdyžtak máme obytňák a budeme popojíždět.