Esa Slavie o jídle: Bez dobré rýže jsme naštvaní! Svíčková? Střelba do vlastní nohy

Kollerschlag (Od našeho zpravodaje) – Jeden začal, druhý se chytil. „Byl to jeden z gamechangerů za poslední sezony,“ přemítá osmadvacetiletý Provod.

Je to něco přes rok, co si všiml, že jeho o čtyři roky starší parťák Holeš začal před Eurem řešit kalorické tabulky a počítal, kolik do sebe naláduje sacharidů.

„Snažíme hledat detaily a posouvat se. Když dlouho děláte fotbal, není jednoduché hledat nové cesty pro zlepšení,“ vysvětluje Provod. „To nás ale drží tam, kde jsme. Proto se nám daří vyhrávat a držet se v takovém klubu, jako je Slavia.“

Provod byl ofenzivní motor a s bilancí 4+10 zaznamenal nejproduktivnější ligovou sezonu v životě, Holeše zase vyhlásili nejlepším obráncem nejvyšší soutěže.

Dvojrozhovor pro Sport.cz vznikal na soustředění v rakouském Kollerschlagu, když si oba pánové i ve třicetistupňovém pařáku dopřáli saunu.

Tomáš Holeš: Někdy chuť po tréninku samozřejmě je, ale v přípravě si to nemůžeme dovolit.

Lukáš Provod: Musíme pít hodně tekutin a hydratovat se. Zrovna pivo si ale vážně teď odepřeme.

TH: Alkohol je nejzásadnější. Nedá se s ním pracovat. Potom taky určitě fastfoodová jídla. Není v nich nic dobrého a není šťastné řešení, když je dáte tělu po tréninku.

LP: Zobecnil bych to na smažená jídla, ke kterým se stejně v sezoně moc nedostaneme. Je to hloupé říct, ale už nejsme úplně nejmladší a víme, co tělu vyhovuje.

LP: Nemyslím, že je problém si dát jeden hamburger za týden, když zrovna hrajeme zápas jednou týdně. Já si ho dám možná jednou za měsíc, protože je důležité myslet i na hlavu, aby měla změnu. Nelze donekonečna jíst jen kuře s rýží. Musíte ale přemýšlet, abyste hamburger nesnědli před zápasem nebo ve fázi sezony, kdy potřebujete, aby tělo fungovalo.

TH: Začalo to před loňským Eurem, na které jsem se chtěl co nejlépe připravit. Spojil jsem se s výživovým poradcem, aby mě navedl, jak se ještě dá zlepšit výkon. Dost jsme řešili, kolik sacharidů by měl člověk sníst před zápasem, po něm nebo při regeneraci. A Lukáš se toho chytil.

LP: Zjistili jsme, že čím víc jíme před zápasem a po něm, tím i tělo lépe regeneruje. Díky tomu je člověk schopný nastoupit do zápasu v mnohem lepší kondici.

TH: Já si to říkám! (směje se) Když jsem byl ve dvaceti letech v Hradci, bylo to něco absolutně jiného. Nic jsem neřešil, co se týče stravy, tréninku nebo regenerace. Kdybych to věděl tehdy, kariéra je možná úplně jiná. Ale to je život a zkušenosti.

LP: Patří to k cestě, na které se člověk pořád posouvá.

LP: Máte pravdu, že i díky sociálním sítím jsou informace dostupnější. Vyskytuje se tam spousta chytrých lidí, které stačí sledovat a poslouchat. A zrovna Tonda navíc byl obrovský profík. Taky byl otevřený a posunulo ho to. Teď i v klubu máme výživou poradkyni, která nás pravidelně měří a hlídá, což za našich mladších let nefungovalo. Spíš ještě si vše ve dvaceti zkoušeli spíš metodou pokus omyl.

LP: Už tolik neexperimentujeme, ale třeba v dorostu se mi pořád opakovalo: jez banány! Rychlé cukry, které jsou důležité. Mně ale při zápase nedělaly dobře na žaludek a necítil jsem se po nich dobře. Přešel jsem na energetické gely. Myslel jsem si, že dělám něco navíc než ostatní, ale bylo po něm hůř než bez něj. Vyzkoušel jsem asi čtyři druhy, než jsem objevil ten, který mi sedí.

TH: Jednu dobu jsem pil před zápasy red bull, ale taky mi to nedělalo moc dobře. Jednou jsem se snad předávkoval kofeinem a při zápase jsem se až klepal a hrálo se mi šíleně. Raději jsem vyškrtl kofein úplně a dávkuju ho.

LP: Máme v týmu hráče, kteří pijí red bull, ale já bych si ho nikdy nedal. Klukům to ale vyhovuje. Kdybyste postavil vedle nás dalších dvacet spoluhráčů, každému funguje něco jiného. Záleží člověk od člověka.

TH: Záleží, v jaký čas se hraje. Zpravidla se začíná večeří den před zápasem, kdy by se mělo začít přijímat víc sacharidů. Už se ukládají, při zápase se dají použít.

LP: V režimu zápasů středa-neděle by člověk měl jíst pořád, až si z toho děláme srandu. V sezoně toho spálíme obrovské množství. Jsem somatotyp, který moc nepřibírá. Spíš potřebuju palivo, které můžu pálit.

TH: Základem jsou zase sacharidy. K snídaně třeba ovesná nebo rýžová kaše. K obědu například lehčí kuřecí maso s další rýží.

LP: Prostě žádná těžká jídla. Tři hodiny před zápasy máme svačinu, na které si zase dáme rýžovou kaši.

TH: Ta za nás funguje nejvíc.

LP: Jednoznačně! (směje se) Musí být jasmínová. Když hrajeme v Olomouci, utahujeme si tam z kluků, že tam snad ještě asi nedorazila. Tajně doufám, že si to někdo přečte z hotelu, kde před zápasy spáváme, protože tam nikdy jasmínovou rýži nemají.

TH: No jo, je tam taková školňačka.

LP: Samozřejmě to je nějaký výdaj, ale patří to k tomu. Dostaneme se na nějakou úroveň a pobíráme nějaké peníze, které zase investuje. Beru to spíš jako benefit, že si kvalitní potraviny můžeme dovolit.

TH: Ono mnohdy nejde ani o speciální potraviny, ale o jejich kvalitu.

TH: (usměje se) No jo, jenže ony tomu jídlu moc nedají. Uděláme fajn oběd, jenže holky se v tom nimrají a dojedí se nějakými křupkami. Máte ale pravdu, že se to víc řídí podle mě. Nejsou to ale speciální jídla, jen zdravější. Rádi třeba uděláme noky s lososem, jednoduchý pokrm na pánvi, který je plný sacharidů. Výborné jídlo po tréninku.

LP: Jíme hodně kuřete, salátu nebo těstovin. Děláme moře variant těstovinových salátů nebo smetanová rizota. Neobjevujeme Ameriku, jen vynecháme smažená nebo přepalovaná jídla.

LP: Dobře jste zmínil Tondu Kinského, který si kolikrát na stadion vozil v krabičkách vlastní obědy. Občas i někdo další z týmu zkusí krabičkovou dietu, kde se jídla odměřují podle kalorií. A myslím, že Christos Zafeiris chvilku koketoval s tím, že zkoušel mít vlastního kuchaře, který mu jednou nebo dvakrát týdně uvařil. Jídlo ale máme každý den na stadionu, takže není nutné to ještě nějak stupňovat.

LP: Jsem přesvědčený o tom, že jde o dlouhodobost a režim. Když si dám svíčkovou jednou týdně, nic se nestane, pokud ji nezdlábnu hodinu před tréninkem. Když si ji dám dvakrát do týdne, střílel bych se do vlastní nohy. Když jdeme na rodinný oběd, rád si dopřeju, protože vím, že je někdy dobré i pro psychiku povolit.

TH: Souhlasím. Taky si ale myslím, že je lepší svíčková než se nenajíst nebo vynechat oběd. Tělo by nemělo z čeho brát, znásobila by se únava. Svaly potřebují být vyživované.

TH: No jasně. Cítil jsem, že je práce hotová, a mohlo se slavit.

LP: Je to potřeba. V našem režimu není moc chvil, kdy se dá vydechnout. Bylo atypické, jak brzo jsme uhráli titul. Člověk si neuvědomuje, ale něco takového třeba nastane jednou za kariéru. Díky tomu jsme si mohli všichni užít ve smyslu, že jsme mohli vyrazit na chalupu, uspořádat další akce, vyrazit na večeři.

TH: Nevytáhl jsem ji před týmem poprvé. Už na některá posezení před sezonou jsem si ji vzal.

LP: Už je to skoro tradice. Když někde trávíme večery, Holi nám večer zpříjemní a utuží to kádr.

TH: Až v nějakých 24 nebo 25 letech. Vždycky se mi to líbilo, koukal jsem na různá videa a jednou si řekl, že bych se mohl na kytaru pořádně naučit. Manželka mě dokopala k tomu, abych si najal učitele a nešmrdlal to před Youtubem.

LP: Už jsi měl děti?

TH: Ještě ne. Zbývalo mi dost času, abych jednou až dvakrát týdně chodil na lekce.

TH: Když jsem se nad tím zamyslel před zápasem, byl jsem nervózní. Při oslavách to ze mě spadlo, dal jsem si nějaké šampaňské a bylo to v pohodě (usměje se).

LP: Snažím se nějakým stylem hrát na piano. Když se mi stal úraz kolene, měl jsem víc času. Ještě jsme neměli dceru a podle Youtubu jsem se učil na piano. Něco málo umím. A když to znovu dotáhneme k titulu, třeba něco v Edenu na piano zahraju.

LP: Hlavně ať jsme kapela na hřišti! (usměje se)