Ženský fotbal není charita, to musí vnímat i chlapi, říká trenérka národního týmu

Už od dětství si byla jistá, že fotbal je pro ni to pravé. Kopat do míče začala Klimková navzdory matce, propracovala se i do reprezentačního družstva. Záhy ale zjistila, že by ji spíš bavila práce na lavičce. „Už když jsem hrála, tak mě bavilo fotbal studovat a dělala jsem si trenérské licence. Pak přišla chvíle, kdy to nešlo skloubit, a tak jsem hráčské kopačky pověsila na hřebík a obula ty trenérské,“ líčí Klimková své začátky, kdy byla jednou z prvních ženských fotbalových kouček.

V roce 2011 pak učinila zásadní rozhodnutí – ze Slovácka vyrazila za oceán. „Rozhodla moje cílevědomost a ambice. Věděla jsem, že tady mi to prostředí už tolik nedává a že se jako jednotlivec nerozvíjím,“ vysvětluje zkušená koučka své odvážné rozhodnutí vydat se trénovat do Austrálie. „Vůbec jsem ale netušila do čeho jdu. Když jsem přistála v Sydney, hledala jsem si letadlo zpátky,“ směje se Klimková s odstupem.

Ohromný strach a respekt ale přerostl v nejkrásnější období její kariéry. „Trénovala jsem Canberra United a první sezónou jsme prošly bez jediné prohry a vyhrály titul,“ přibližuje Klimková. Průlom v její kariéře ale znamenalo v angažmá na Novém Zélandu, kdy v roce 2021 na své narozeniny převzala reprezentační A družstvo.

„Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem to datum viděla. Zase jsem šla do něčeho nového a byl to ohromný milník,“ uvědomuje si koučka. Nový Zéland dovedla na mistrovství světa, kde její tým před domácím publikem porazil Norsko a slavil historicky první vítězství na MS. „Ještě teď mi běhá mráz po zádech. Bylo to ohromně silné pro mě, a to nejsem z Nového Zélandu. A když jsme viděla, co to je pro ty holky, fanoušky a celý národ. To je nepopsatelné,“ vzpomíná Klimková na historický moment novozélandského fotbalu.

Zkušenosti ze zámoří se teď jednapadesátiletá trenérka snaží prosazovat i v českém fotbalu. Od ledna vede národní tým žen. Po čtrnácti letech v zahraničí ale vnímá, že pohled na ženský fotbal v tuzemsku se příliš nezměnil. „Pořád se tady fotbal vnímá jako sport pro chlapy. A to je za mě hodně zastaralé,“ krčí rameny trenérka, která se snaží prosazovat změny.

„Myslela jsem, že už budeme za těch čtrnáct let dál, pořád se na nás dost lidí dívá skrz prsty. Navíc jsem zjistila, že v Česku existuje jediný člověk, který se ženskému reprezentačnímu týmu věnuje na fulltime a to jsem já,“ říká překvapeně Klimková. Nepřestává ale věřit v lepší zítřky. „Určitě by nám pomohl úspěch. Chceme na tom pracovat, dostat se na mistrovství Evropy. Ale potřebujeme i chlapy, kteří budou vnímat, že ženský fotbal není charita, ale že má potenciál,“ uzavírá Klimková.

Koučka národního týmu žen v pořadu Ženské podání moderátorce Barboře Černoškové také prozradila, jak přistupuje k trénování mládeže, co jí dala trenérská štace v USA a jak významné je propojování hráček a herních systémů napříč kategoriemi.