Slavii ani Spartě bych se nebránil, říká novic v kabině jednadvacítky

Na rozhovor přišel usměvavý a hned poprosil přítomné novináře: „Mohli bychom mluvit anglicky?“

Češtinu na Eduarda občas vytáhne jen maminka a pravidelně ji slyší jen o Vánocích. „Dřív jsem mluvil plynně, teď se ale moje znalosti hodně zhoršily,“ omlouval se nový reprezentační útočník.

Jste nováčkem v české reprezentaci do 21 let. Jak se zatím cítíte?

Všechno je pro mě nové. Upřímně říkám, že jsem tu nikoho neznal. Všichni se ale zdají být v pohodě, takže nevidím žádný problém.

Proč jste dal přednost reprezentování Česka před Nizozemskem, kde odmala vyrůstáte?

Dostal jsem nabídku do české jednadvacítky, což už je významná kategorie – jen krok pod áčkem. Je to pro mě šance ukázat se. Navíc mám pocit, že cesta do A týmu je odsud jednodušší než z Nizozemska, které je výš v žebříčku. Zvažovali jsme to i s agentem a Česko mě chtělo víc. Shodli jsme se, že je to nejlepší krok pro mou kariéru.

Jak často navštěvujete Česko?

Mám tady babičku, tety i strýce. Většina rodiny je v Česku, včetně bráchy, který žije a hraje fotbal v Praze. Nejezdím sem často, ale Vánoce každoročně slavíme v Kadani. Věřím, že teď budu v Česku častěji.

Rozhovor děláme v angličtině. Čeština vám tedy není blízká?

(usměje se) Dřív jsem mluvil plynule, ale jakmile jsme začali jezdit méně často, znalosti se zhoršily. Nejlépe se vyjadřuji anglicky, a myslím, že to zvládnou i kluci v kabině.

Ani s maminkou nemluvíte česky?

Ona na mě občas mluví česky, ale já jí odpovídám německy. (smích) S otcem nejsem v kontaktu. Nedokážu tedy říct, jestli se cítím víc jako Čech, nebo Holanďan. V Nizozemsku jsem vyrostl a mluvím tamním jazykem. Ale velká část rodiny je tady, v Česku jsem se narodil a mám tu kořeny.

Mnoho fanoušků vás zatím moc nezná. Můžete se popsat jako hráč?

Jsem útočník, klasická devítka. Tvrdě pracuji, hledám si prostory mezi řadami, využívám rychlost a sílu. Moje silná stránka je i zakončení.

Jste kmenovým hráčem Lipska, kde na vás pějí chválu. Co vám dalo působení v německém klubu?

Je to naprosto profesionální prostředí. Všechno je do detailu promyšlené – od jídla přes spánek až po regeneraci. Nemůžu si vynachválit ani infrastrukturu. Trénoval jsem s áčkem a viděl zblízka, jak se připravují nejlepší hráči světa. Jsem šťastný, že jsem to mohl zažít.

Pak jste odešel na hostování do nizozemského Dordrechtu.

Ano, ale vím, co je třeba, abych se dostal na vrchol. Žádný příslib od Lipska nemám. Záleží jen na mně, jakou budu mít sezonu. Je potřeba i trochu štěstí, abyste v takovém konkurenčním prostředí dostali šanci. Možná přijde, možná ne.

Myslíte, že dostanete herní prostor od trenéra Bílka v duelech se Skotskem a Gibraltarem?

To nikdo předem neví. Ale pokud šanci dostanu, věřím, že ukážu to nejlepší. Trenér se mnou mluvil a myslím, že ví, jaký jsem hráč.

Sledujete českou ligu? Nelákalo by vás angažmá ve Slavii nebo Spartě?

Upřímně, ještě jsem neviděl žádný zápas české ligy. Vím ale, že Slavia i Sparta jsou velké kluby, občas hrají Ligu mistrů. Neřekl bych, že je to můj cíl, ale určitě bych se nebránil. Bylo by to skvělé a navíc bych byl blízko rodině.