Vyhazov trenérů při první krizi? Velká chyba, vždyť na ledě jsou hráči, míní manažer Motoru

Samozřejmě, start se nám povedl, ale zůstáváme pokorní a rozhodně nelítáme v oblacích. Pořád je to jenom začátek sezony. Až se budeme pohybovat v horních patrech i v lednu, teprve to bude něco znamenat.

Musím podotknout jednu a hodně podstatnou věc. Naši trenéři (Ladislav Čihák a Jiří Hanzlík) jsou známí těžkou a velmi tvrdou letní přípravou. A do toho samozřejmě hodně cestování, turnaj ve Švýcarsku, kde jsme hráli dva zápasy ve dvou dnech. Myslím si, že jsme měli nejvíc přípravných duelů ze všech extraligových týmů. Nechci nikoho omlouvat, ale kluci toho měli plné brýle. Ale ten tlak jsme ustáli a trénovali jsme dál. A bylo v plánu, že ubereme před začátkem nové sezony, což se také stalo. Dobře jsme načasovali formu na start extraligy.

Ne, o jeho kvalitách jsme věděli. Hraje neskutečně, ale už v minulé sezoně mohl nasbírat mnohem více bodů. Jeho hra se tolik nezměnila, ale klukům to tam více padá, a tak i body naskakují rychleji.

Jsme s ním v intenzivním jednání a věřím, že všechno dobře dopadne. Samozřejmě chceme, aby tu Nick pokračoval.

Do puntíku. Už od minulých Vánoc jsme věděli, že Milan Gulaš bude končit kariéru, na což jsme potřebovali zareagovat. Proto jsme přivedli Lantyho. Nebrali jsme zajíce v pytli a věděli jsme, co nám přinese. Typově je sice trochu jiný než Guli, tvořivější, prostě playmaker, ale góly taky dává.

Guli měl tu výhodu, že je rodilým Budějčákem a přirozeným vůdcem. Jakmile se hodil „karbanátek“ na led, tak hrál. Geniální hokejista, uměl rozhodovat zápasy. Pro nás je to velká ztráta, ale už je to za námi. Jeho roli si rozdělilo více hráčů a vše funguje tak, jak má. Kapitánské céčko dostal Michal Bulíř a i když je teď zraněný, byla to správná volba.

Každý manažer by chtěl nejradši dvacet útočníků, dvanáct obránců a pět brankářů, s nadsázkou řečeno. Hráčský trh samozřejmě sledujeme, ale teď pracujeme s kádrem, který máme. Využíváme mladíky jako Tomáše Chlubnu, zvedl se Josef Koláček, výborně se ukazuje 18letý Štěpán Hoch nebo Matyáš Humeník. Rvou o místo, tak to má být, jenom je potřeba s nimi pracovat.

Přikryl ani Koláček nejsou kovaní centři a určitě není jednoduché se po pár letech na křídle najednou přeorientovat. Nejde to ze dne na den, ještě mají rezervy. Je to mravenčí práce, stále si musíme ukazovat chyby i dobré věci.

Právě o dnešních mladších hokejistech se říká, že už moc formovat nejdou. Ale já mám pocit, že když hráč chce, může se nové věci naučit prakticky kdykoliv. Ale musí tam být touha a chtíč. Jako například u blokování střel. Když hokejista chce, tak prostě tu ránu zablokuje. Na tom jsem měl založenou hru já. Chápu, že třeba Róbert Lantoši nebude skákat po hlavě do střel, nemá to v krvi, ale zato je zase schopný udělat 50 bodů za sezonu.

Byl to pro mě velký otazník. V minulosti byli hráči, kteří vyletěli jako rakety. Najednou si o sobě začali číst v médiích, psaly jim holky na Instagramu, jak jsou skvělí. Oni třeba jsou, ale stoupne jim to do hlavy. A pak už nejsou schopni potvrzovat svou kvalitu rok co rok, a to dělá veliké hráče. Cíbovi se to zatím daří a je pro nás ohromným přínosem. Čapl šanci za správný konec.

Je to naprosto zásadní a rád bych se u toho pozastavil. Jak říkáte, u nás není běžné, aby realizační štáb vydržel několik sezon. A to považuji za jednu z největších chyb. Sportovní manažer si vybere trenéry a spolu s nimi potom vybírá hráče. Ne každému trenérovi sedí každý hráč a naopak. Proto je skvělé, když trenéři, kteří si hráče vybrali a rozhodli se s nimi pracovat, vydrží delší dobu. Nejdřív si na sebe zvykají, pak tvrdě makají a nakonec všechno začne zapadat. Což se aktuálně děje u nás a já si našich trenérů opravdu vážím.

Stoprocentně. Nesou na sobě velký tlak a při každém neúspěchu by je fanoušci chtěli měnit, ale já za jejich prací stojím. Samozřejmě ne vždy se na všem shodneme a každý má svůj názor, ale právě to nás posouvá. Myslím, že i pro hráče je nejlepší dlouhodobá práce v určitém systému a ne neustálé měnění návyků.

Říkám to pořád, na ledě jsou hráči. Třeba loni jsme měli problém s blokováním střel. Hráčům jsme to pořád hustili do hlav. Dokonce jsem si vzal takové lehčí modré puky a pálil do nich, aby se to naučili. Protože když třeba hrajeme s Třincem, který zablokuje přes dvacet střel, zatímco my čtyři, je to ohromný rozdíl. Tuhle práci musí chtít hráč udělat pro tým a když se na blokování vykašle, to mě opravdu dokáže nas*at. Jasně, trenér je důležitý pro vedení mužstva, chystání systémů a pro přípravu na jednotlivé zápasy, ale na ledě se musí předvést samotní hokejisté.

Spousta hráčů má ve smlouvě klauzuli neumožňující trejd. Na jednu stranu chápu, že třeba starší kluci mají rodiny a je složité se skoro ze dne na den stěhovat. Ale zároveň jsou to profesionálové. Z role sportovního manažera se snažím udělat to nejlepší řešení pro tým a zodpovídám za týmové výsledky, tak je někdy náročné, že nejde sáhnout k takovým změnám. A když už je možné hráče vytrejdovat, je stejně složité se domluvit na podmínkách se druhou stranou.

Samozřejmě je to složité a nemám to rád. Obzvlášť náročné to pro mě je i z toho důvodu, že jsem v Motoru končil kariéru a spoustu kluků tu znal a chodil s nimi na pivo. Jsem pohodář a nerad se hádám, ale už jsem se naučil, že k mojí práci nepopulární kroky patří.

Vše záleží na financích. Samozřejmě nemá cenu koukat do švýcarské ligy, kde jsou hotoví hráči, sledujeme třeba slovenskou ligu nebo první ligu. Přeci jen nejsme nejbohatší velkoklub a nemůžu si ukázat, na koho chci.

Nevím, jak bych se choval, kdybych měl podobné finance. Svůj rozpočet znám dlouho dopředu a s ním se snažím pracovat. Ale překvapuje mě, jak jde trh rok od roku nahoru.

Pro mě je nejdůležitější, že mě to naplňuje. Zásadní je sportovní stránka, pořád můžu být v každodenním kontaktu s týmem a sledovat hráče zblízka při tréninku. Je to úplně jiný pohled než z tribuny. Baví mě se neustále bavit o všech hokejistech, v čem se zlepšují, na čem se ještě dá zapracovat.

Úplně všichni mi říkali: „Hraj, dokud to jde!“ A měli pravdu. Byl jsem zvyklý na fyzickou dřinu a to se změnilo. Tato práce je náročná především psychicky a časově. Hokej dělám od čtyř let a na zimák mě to prostě pořád táhne, mám to rád. Ale když se mě ptáte na rodinu, tak ta bude vždycky na prvním místě.