KOMENTÁŘ: Třinec měli za vrchol a tvrdě narazili. Sparťané se ocitli v bublině, že je cesta vydlážděná

Jenže proti Brnu se v plné nahotě ukázalo, že i tento aspekt má hezké lakování, navenek září, ale uvnitř hapruje. A tak klub, který vyprodává honosnou O2 Arénu, má exkluzivní show, nablýskanou soupisku i zkušené trenérské trio, dál – a už celou jednu generaci – marně čeká na titul. Právě dnes je tomu poslednímu osmnáct let.

Můžete pátrat po řadě příčin, proč Sparta uměla jen sudé zápasy a proč se nakonec rozbila o neprávem podceňovanou Kometu. Po jediném gólovém příspěvku od Chlapíka a Špačka, nulovém (myšleno v bodech) obránci Irvingovi, haprujících přesilovkách i možná zbytečném a rozhodně nestandardním točení brankářů…

Ale kdykoliv se Goliáš musí sklonit před Davidem – a tady ten příměr není vůbec od věci – je dobré pohlédnout právě onen psychologický rozměr. Na to, proč ani v nejmenším Sparta nepřipomínala giganta, o němž i brněnský kouč Kamil Pokorný po sérii upřímně řekl: „Po základní části šla ze Sparty hrůza.“

Proč? Stejně jako v životě máme za vším hledat ženu, tak v hokejovém play off bych aktuálně – a samozřejmě s nadsázkou – ještě pořád za vším hledal Třinec, ač tentokrát už je ze hry venku. Jako by ale Sparta byla od počátku vyřazovacích bojů až příliš soustředěná a zahleděná na Třinec, jako by celou sezonu orámovala pomstou za loňské kruté vyřazení a pak při všech těch řečech o předčasném finále dostala po vítězném čtvrtfinále pocit, že teď už je cesta vydlážděná až ke zlatu.

Že tenhle tým nesemele krize, zvlášť když si Sparta poradila v zápasech proti Ocelářům s těžkými okamžiky. A hráči i trenér vyprávěli, že na tohle se připravovali od srpna. Jako by se vše scvrklo na pouhou třineckou vendetu.

A buch, pak přišlo úvodní semifinále proti Brnu.

To vypálilo pouhých devět střel, i tak zapsalo první výhru. Sparta sokovi najednou ukázala svou zranitelnost a že je i ve svém chrámu porazitelná. Kouč Pavel Gross tehdy po utkání tvrdil: „Prohráli jsme první zápas a hokej je nádherný v tom, že se ve středu probudíme, půjdeme dál a budeme se snažit sérii okamžitě vyrovnat.“

To se sice povedlo, ovšem od trenéra to byly mimikry. V neděli, po definitivní porážce, přiznal: „Sérii jsme prohráli hned v prvním zápase. Nenašel jsem způsob, jak mužstvo připravit tak, jak se nám to povedlo proti Třinci. Náš první play off zápas proti Brnu byl až ten číslo čtyři. To už soupeř věděl, jak na nás má porazit a jak být úspěšný. Nebyli jsme mentálně připravení.“

Pokorný pak přidával: „Ve třetím zápase jsem vycítil, že jsou hráči schopní na ledě položit život, aby Spartu porazili.“ Slova o položení života zní možná rouhačsky, ale zkusme se podívat na sparťanskou stranu, jestli tam takoví borci byli. A jestli se nenechali ošálit sudými zápasy (3:0, 1:0 a 3:0), že teď to půjde samo. Byla to ale iluze a poněkud směšně tak působí marketingové řeči o „sparťanských bojovnících“, o tom, že „Spartu nezastavíš“… „Jak je Brno nabité energií, celá Sparta je prázdná,“ věděl v neděli kouč Gross.

Chlapsky a bez vytáček vzal krach na sebe. Už s předstihem se svými parťáky prodloužil smlouvu na další sezonu. Je jasné, že si teď klub plný manažerů a ředitelů udělá interní analýzu, leccos vysvětlí a snad i pochopí. Ale koneckonců i brněnská Kometa se svými posilami před sezonou, během ní i férovým rozloučením s kapitánem Zaťovičem a týmem dříčů může být jistou inspirací…

Play off totiž nekončí vítězným čtvrtfinále, tam se začíná!