Hůlku Harryho Pottera pořád nemá, a tak se Rulíkův tým intenzivně chystá na hokej na letišti

„Vadí mi, že v tréninkové hale je tady rozměr 58 na 28, ale v hlavní aréně hrajeme na rozměru 60 na 30. Navíc i přípravu jsme měli na menších hřištích, to je pro nás trochu problém, ale zvládneme to,“ říkal Rulík ve středu.

Recept na adaptaci má jasný. „Hrát zápasy. Úplně stejné to má Kanada i Amerika. Ty se sejdou na letišti a začnou to dávat až tady dohromady. Přizpůsobí se větším rozměrům a jsou schopni se během sedmi zápasů základní části dát do kupy, že to ve čtvrtfinále není vidět a znát. Stejný model připravíme i my. Jinou možnost nevidím.“

A souhlasí také brankář Karel Vejmelka, který je předpokládanou jedničkou. „Turnaj je od toho, abychom si zvykli na jiné rozměry. Trvá to pár dnů, takže to není zase takový problém. Ano, je tu letiště největší, co jde, ale třeba kluci budou mít víc prostoru na přesilovce.“

Pro hokej je skutečně nešťastné, že se ještě nedokázal domluvit na sjednocení rozměrů. Přitom před pár lety Mezinárodní hokejová federace IIHF chtěla jít cestou NHL a kluziště zúžit. Jenže pak snahu o změnu regulí zastavila covidová pandemie, kdy byly ekonomické priority svazů i klubů jiné než posouvat mantinely.

„Trénuji hokej od roku 1985 a fakt nechápu rozměry. Jednoznačně rozměr 26 × 60 metrů je pro hokej ten nejlepší, nejatraktivnější. Není to ani malé, ani velké. Nerozumím tomu, že v dnešní době, kdy se všechno posouvá dopředu, vše má vývoj, se IIHF nedokáže těmto otázkám postavit a rozhodnout logicky, jasně a přímočaře. Nechápu, co za tím stojí,“ divil se Rulík v prosinci.

Nicméně musel se rozměrům přizpůsobit a už dopředu hlásil, že v Dánsku zřejmě uvidíme od národního týmu odlišný hokej než v Praze. A tím, jaký je Rulík detailista, je jisté, že to ovlivnilo také nominaci. Třeba do jednoho útoku raději nepostaví dva vyšší, fyzicky hrající útočníky, raději je rozloží k rychlým plejerům. Nejspíš i to byl benefit, který nakonec rozhodl pro povolání „malého“ Petra Kodýtka.

„Možná to pro mě bude menší výhoda, ale tolik bych v tom zase nehledal. Jestli je někdo větší a tolik mu to nebruslí, tak zase je silnější v soubojích. U mě je to prostě bruslení, chci se prezentovat takhle. Chci být nepříjemnej, využít můj pohyb, bojovnost a dát klukům okolo sebe energii. Doufám, že se mi to podaří.“