Hledá se nový Michálek. Recept na čtvrtfinále se Švédy ve Stockholmu je starý 13 let

Byl to takový prazvláštní šampionát, který si mezi se sebe rozdělily Švédsko s Finskem a vyvrcholení turnaje se odehrálo v Helsinkách. Další rok si to pak severské metropole prohodily. Zásadním problémem však byli diváci. Tedy ti chybějící. Pořadatelé ve Stockholmu nesmyslně přepálili ceny vstupenek, a tak na naši premiéru s Dánskem (2:0) přišlo jen 1610 fanoušků. I když vlajka s nápisem „Olbramovice Dvořáci“ pochopitelně nechyběla.

České výkony na startu MS byly však dost vachrlaté. Pobledlý kouč Alois Hadamczik se střídavě mračil na střídačce a žhavil dráty do zámoří, aby svůj výběr vyztužil posilami. Konfrontace se Švédy ve skupině dopadla neslavně. Výsledek 1:4 byl ještě dost milosrdný. Absolutně bez šance.

„Asi jsme byli nervózní, ale to si nemůžeme dovolit. Je potřeba větší drzost,“ tvrdil osamocený střelec Jakub Petružálek. Vysocí beci nepouštěli české útočníky do šancí a jedinou trefu hostů přichystal svou minelou gólman Viktor Fasth. Ale konfrontace se švédskou silou byla skličující. Ottawské opory Daniel Alfredsson a Erik Karlsson, washingtonský Nicklas Bäckström, detroitská esa Johan Franzén, Henrik Zetterberg, Niklas Kronwall. „Brutální,“ odfrknul si veterán s áčkem na dresu Petr Nedvěd.

Po výhře 4:3 na nájezdy s Norskem byl Hadamczik ještě bledší a do redakce jsem tehdy posílal poznámku s následujícím odstavcem: „Říká se, že optimismus je opium lidstva. Čeští hokejoví fanoušci musí být v těchto dnech extra silnými narkomany, pokud věří, že národní tým na světovém šampionátu zopakuje medailová vystoupení z let 2010 a 2011. Dva roky stará zkušenost z Německa však potvrzuje: zázraky se občas dějí.“ No a jeden takový se udál ve čtvrtfinále.

Český tým si navzdory váznoucí souhře udržoval neustále pozitivní náladu, což byla i velká Nedvědova zásluha. Po povinné výhře s Italy (6:0) přiskotačil do mixzóny a halekal: „To byla patička, Pietro Grande. Jo, když se to umí…,“ glosoval svou dobře umístěnou placírku.

Další velkou zkouškou byl pro české hokejisty zápas s našlapanou ruskou sestavou. První gól za Jakubem Kovářem po 24 sekundách, druhý z hokejky Jevgenije Malkina na začátku třetí třetiny. Do sítě brankáře Barulina ale Češi nedostali ani jeden puk. A jelikož Rusové nasypali domácím nečekaně sedmičku (7:3), museli Hadamczikovi borci hrát čtvrtfinále zase se Švédskem.

V hotelu, kde reprezentace bydlela, jsem tehdy dělal velký rozhovor s Milanem Michálkem. V sezoně dal 35 branek za Senators, jenže na mistrovství mu to moc nelepilo. Své trápení ale nerozebíral, vyzařovala z něj pozitivní aura a spíš vtipkoval o své kanadské manželce. „Vždycky se diví, že bary a diskotéky nezavírají v Česku ve dvě hodiny ráno jako u nich. To nemůže pořád překousnout.“

Kdo mohl tehdy tušit, jaký kousek si Michálek pro Švédy připraví. Jeho klubový spoluhráč z Ottawy Karlsson nám před klíčovým zápasem vyprávěl, že český útočník je jedním z jeho nejbližších kamarádů. Extrémně šikovný bek byl i na Michálkově svatbě. „Mám rád Milana, Prahu i Staropramen, ale postoupíme my,“ usmíval se trochu samolibě Karlsson.

V osmé minutě čtvrtfinále jsme si na tribuně říkali, že měl nejspíš pravdu, když se trefil Loui Eriksson. Ale něco bylo jinak. Češi neúnavně forčekovali a konečně začali dávat góly.

Perfektní pobídku Jakuba Nakládala využil Nedvěd, za pět minut šťastně poslal Česko do vedení Jiří Novotný, který hrál životní turnaj, a v polovině zápasu v přesilovce dorážel Martin Erat. To už bylo nadějné. Jenže Švédové 45 sekund před druhou pauzou snížili a 45 sekund po ní srovnali. S kolegou jsme v tu chvíli zase začali zjišťovat, v kolik nám to druhý den letí do Prahy… Ale naštěstí nebylo potřeba spěchat.

V poslední minutě základní hrací doby totiž proběhl jeden z velkých okamžiků českého hokeje nejen tohoto tisíciletí. Když už si místní fanoušci, kteří ani na čtvrtfinále Globen nevyprodali (!), začali odbíhat pro pivo, obral Michálek o puk v rohu Kronwalla, vybruslil si před branku a neomylně pálil pod horní tyčku. To byl mazec!

Slavící český hrozen dojel až ke střídačce a na Michálkovu přilbu radostně bušili snad všichni spoluhráči. Posledních 29 sekund bylo krušných, ale výhru už Česku nikdo nesebral. Nebudu lhát: vidět ty protažené obličeje sebejistých švédských fanoušků byla docela sympatická satisfakce. V telefonu mi tehdy pípla esemeska od souseda: „Lojza je génius!“ No i tak se čtvrtfinálová výhra dala interpretovat.

„Švédové mysleli, že budeme hrát defenzivně, ale my forčekovali. Měli jsme možnosti, vyjížděli jsme do protiútoků…,“ zářil Michálek. „A Karlsson? Tak toho si v Ottawě vychutnám.“

Hadamczikův zlatý sen sice o dva dny později skončil semifinálovou porážkou 1:3 se Slováky, ale nakonec cinkl bronz po výhře 3:2 nad Finy. Na dlouhou dobu (do roku 2022) poslední cenný kov v české sbírce. Medaile přitom vypadala na začátku MS vzdálená několik světelných let.

A co z toho vyplývá pro rok 2025? Letošní Švédsko má sestavu také narvanou hráči z NHL, ale i loňské mistrovství světa v Praze ukázalo, že slavná jména dělají chyby. Ve Stockholmu možná budou Tre Kronor i nervóznější stejně jako v roce 2012. A pak se třeba najde nový Michálek.