ZNÁMKOVÁNÍ: První lajna odskočila. Příjemné překvapení v obraně, ale také jedna koule

Karel Vejmelka

Na úvod proti Švýcarům inkasoval lacinou trefu, dokázal se ale oklepat. V posledním duelu skupiny proti USA navzdory čtyřem gólům chytil řadu tutovek a zapsal 51 zákroků. Jenže čtvrtfinále mu nevyšlo. Zejména třetí branka šla za ním, od druhé třetiny zůstal na střídačce.

Daniel Vladař

Úspěšnost zákroků přes 95 procent na turnaji hovoří za vše. Ano, v základní skupině sice chytal všechny tři zápasy proti outsiderům, ve čtvrtfinále ale po nástupu do branky od druhé třetiny dával mužstvu naději na obrat.

Daniel Gazda

První dva zápasy nehrál, v následujících třech zapsal do statistiky plus/minus kladnou desítku. Jenže od té doby ani ťuk a skončil k překvapení mnohých na tribuně. Samotného ho nejspíš zajímá, co mohl pro udržení v sestavě udělat více.

Libor Hájek

Člen loňské zlaté party z Prahy se vůbec nepotkal s formou. A vlastně to ani není překvapením, neboť už jeho klubová sezona v Pardubicích měla k ideálu daleko. Nejistý, pod tlakem zmatkoval.

Filip Hronek

Nejvytěžovanější hráč celého týmu, na ledě strávil v průměru téměř 22 minut za zápas. Zapsal šest asistencí, v bilanci plus/minus byl na kladné osmičce, po Gazdovi spolu s Červenkou nejlépe z mužstva. Góly ale chyběly.

Jakub Krejčík

Začal spolehlivě, z hlediska celkových šesti asistencí na turnaji mu není moc co vytknout. Jenže postupem času uvadal, zejména zápas s USA na konci skupiny mu vůbec nevyšel. Mínusem je také čtrnáct trestných minut.

Tomáš Kundrátek

V průběhu turnaje kvůli poraněnému ramenu neodehrál tři zápasy. Možná i to způsobilo, že byl jen stínem opory z loňského MS. V plus/minus na záporné čtyřce, nejhorší z týmu. Logicky se nabízí otázka, jak by vše vypadalo, kdyby místo něj dostal víc prostoru Gazda. Nebo nenominovaný extraligový mistr s Kometou Zábranský.

Filip Pyrochta

Snad nejpříjemnější překvapení české defenzivy. Poctivý pracant z Mladé Boleslavi působil při premiéře na velké akci až neuvěřitelně klidně. I v momentech, kdy byl na ledě pod tlakem.

David Špaček

Přestože se za celou sezonu neprobojoval do prvního týmu Minnesoty v NHL a hrál jen na farmě v Iowě, kouč Rulík mu po loňském zlatu věřil. Teď na MS začal rozpačitě, postupně ale jeho výkony rostly.

Jiří Ticháček

Nastupoval jako sedmý bek, své si ale odehrál. Navzdory tomu, že původně v nominaci neměl být, a vrátil se až kvůli zranění Kempného, rozhodně nezklamal.

Ondřej Beránek

Dostával prostor na druhé přesilovce, své si odpracoval i na oslabení, pro tým dřel. Role nejlepšího střelce extraligy se však musela upozadit. Už nedokázal tak dobře využít svou rychlost.

Roman Červenka

Stále ukazuje, že věk není překážkou, naopak ve 39 letech zraje jako víno. Obnovená souhra s Davidem Pastrňákem mu svědčila, bodoval v každém z osmi zápasů. S bilancí 6+8 nemůže dostat jinou než nejlepší známku, navíc se opět příkladně zhostil kapitánské role.

Jakub Flek

Z Komety si přinesl mistrovskou formu. S pěti góly se zařadil hned za Pastrňáka s Červenkou. Nejrychlejší hráč týmu ovšem ujížděl převážně slabším soupeřům, v klíčových duelech s USA či Švédskem zapadl do podprůměru.

David Kämpf

Obtížné hodnocení, jelikož stihl jen čtvrtfinále. Po vypadnutí Toronta opět ochotně přijel reprezentovat, ale ani on nezvrátil konec. Potřeboval víc času, aby druhá formace začala fungovat tak jako v Praze.

Adam Klapka

Nedostal příliš velkou důvěru, na premiérovém šampionátu čekal na šanci do čtvrtého zápasu. Povedl se mu tříbodový zápas s Kazachstánem, jinak zůstal na suchu. Nedařilo se mu tak dobře uplatit výškové a váhové parametry. Proti Švédům od druhé třetiny seděl.

Petr Kodýtek

Bojovnost ani snaha mu rozhodně nejdou upřít, v oslabeních pracoval příkladně. V mezinárodním hokeji je ale jeho výška přeci jen pořád hendikepem. V osobních soubojích ztrácel příliš mnoho kotoučů.

Jáchym Kondelík

Mistr světa z Prahy stihl odehrát jen dva zápasy. Nebodoval, ale ani nezklamal. Po zranění ruky jeho důraz v osobních soubojích chyběl, navíc kouč Rulík za něj na centru složitě hledal náhradu.

Jakub Lauko

Výborný bruslař a dříč, svou roli si plnil. Navíc jako jeden z mála dokázal i přitvrdit. Přesto z průměrných třinácti minut na utkání mohl vytěžit výrazně víc než dva body, šancí měl spoustu.

Martin Nečas

Sbíral bod na zápas, zářil v přesilovkách. Na mistrovství ale rozhodně nedorazil v takové pohodě jako loni. Trenéři pro něj hledali vhodné spoluhráče celý turnaj. Zkoušeli ho i na centru, kde obstál.

David Pastrňák

V Praze čekal na první bod do finále, teď přijel v neskutečné herní pohodě. Bostonská hvězda může s patnácti body (6+9) ovládnout bodování turnaje. Hokej v jeho podání vypadá strašně jednoduše. Úžasnou kreativitou mátl soupeře a občas i vlastní spoluhráče. Někdy si na sebe bral až příliš velkou tíhu.

Lukáš Sedlák

Suverénně nejlepší český centr na turnaji, byl platný na obou stranách hřiště i ve všech hernách situacích. V elitní formaci hasil nedostatky v obraně, přidal devět kanadských bodů.

Matěj Stránský

Vstřelil tři góly, herně se však od třetího nejlepšího střelce švýcarské ligy čekalo o dost víc. Jeho výkony na turnaji postupně klesaly i tím, že přišel o prostor na přesilovce. V klíčových zápasech nedokázal týmu pomoct.

Michael Špaček

Ve čtvrtfinále oživil hru z pozice třináctého útočníka. Ale škoda, že s takovou energií a zápalem nehrál celé mistrovství. Coby tahoun Sparty měl být jedním z lídrů. S Nečasem si nesedl, nevytvářel si šance a klesal sestavou.

Daniel Voženílek

Třetí šampionát v řadě zvládl znovu se ctí. Nehrál v průměru ani deset minut, i tak nasbíral pět bodů, navíc v nouzi netradičně zaskakoval na pozici centra. Ovšem trochu ubral ze svého důrazu a nevytvářel si moc příležitostí.

Filip Zadina

Se Švýcary sice zapsal důležitý gól, jenže jeho spolupráce s Nečasem drhla. Hvězdě Colorada moc nedokázal vyhovět, také proto se postupně propadl do role třináctého útočníka, a čtvrtfinále dokonce sledoval jen z tribuny.